Autor: JsméLide

Za posledních několik týdnů došlo k těmto důležitým událostem:

1. Vláda předala soudu své stanovisko k případu.

Žádná překvapení: stejná rétorika, stejná argumentace o „bezpečnosti“, stejné pokusy ospravedlnit se „výjimkami“.

2. Náš právník předložil své odpovědi vládě soudu.

Odpověď byla silná a podrobná, ale celkově jsou nám všechny argumenty známé.

Z nových argumentů přidal argumenty týkající se občanů bývalého SSSR, od nichž se nyní vyžaduje potvrzení o neexistenci občanství RF v době podání žádosti o české občanství.

25. července byly všechny dokumenty předány Ústavnímu soudu. Zatím nemáme žádné novinky, ale budeme vás o vývoji informovat.

3. Zaplatili jsme práci advokáta za předchozí 2 měsíce. Shromážděné peníze zatím stačí.

Když byla novela přijata, mnoho lidí říkalo, že pravděpodobně zasáhne nejen Rusy, ale i další cizince, a stalo se to ještě rychleji, než jsme si mysleli. Před nějakou dobou otřásla rusky mluvícími veřejnými skupinami v České republice zpráva:

Ministerstvo vnitra České republiky chce zmrazit občanství nejen Rusům. Nyní ministerstvo vnitra vyžaduje od některých kategorií žadatelů o občanství České republiky potvrzení o tom, že nemají občanství Ruské federace.

Nemohli jsme to nechat bez povšimnutí.
Spojili jsme se s těmi, kterých se to již dotklo.
A víte, kdo měl nejméně „štěstí“?
Ukrajinci.

Ačkoli na našem seznamu jsou i občané Uzbekistánu a dalších zemí, které nemají s Ruskem nic společného.

Týká se to těch, kteří se narodili na území RSFSR. A také těch, kteří na tomto území nikdy v životě nebyli, ale narodil se tam někdo z jejich rodičů. Žádné jiné vazby na Rusko.

Pouze původ.
Požadovat v současné situaci od Ukrajinců takové potvrzení je přinejmenším neetické. Není zdarma, poplatek půjde přímo ruskému státu. A to porušuje hned několik zákonů (110-114) trestního zákoníku Ukrajiny.

Ale nechme emoce stranou.
Podívejme se na fakta:
🔹 Fakt 1:
Zatím není jasné, zda lidé, kteří nemají ruské občanství, budou moci vůbec získat podobná potvrzení na ruských konzulátech. Dosud nikdo takové žádosti nepodal, konzuláty nemají pokyny, jak postupovat v podobných situacích.
🔹 Fakt 2:
Lhůta, kterou ministerstvo vnitra ČR dává žadateli, je 3 měsíce.
Čekání na konzulátu může trvat půl roku. Nebo i déle.
A čím více lidí spadá pod tento požadavek, tím delší je tato fronta. A navíc je potřeba ještě čas na vyřízení tohoto potvrzení!
🔹 Fakt 3:
Existují případy, kdy lidem, kteří ztratili spojení s RF (ale mají občanství), bylo vydáno následující prohlášení:
„Ruská federace nemůže potvrdit ani vyvrátit, že máte občanství“.
Ale MVČR takové odpovědi pravděpodobně neuspokojí.

Co bude dál s jejich žádostmi o občanství, není známo.
Jedno je však jasné:
je to přímý důsledek novely Lex Ukrajina 7, proti které bojujeme.

Říkali jsme, že zákon je diskriminační.
Nyní vidíme, že škodí i těm, kteří s Ruskem nemají nic společného.
Nejde o bezpečnost.
Jak to nazvat, vymyslete si sami.

Česká ministryně obrany Jana Černochová v rozhovoru uvádí, že kdyby byla ruskou emigrantkou, vzdala by se ruského občanství.

Blogger @Denikcizince upozornil ministryni, že jako oficiální představitelka českého státu by měla vědět, že 1️⃣ vzdát se jediného občanství je technicky nemožné. 2️⃣ Česká republika neuděluje Rusům své občanství a neposkytuje příslib, který je nezbytný pro vystoupení z ruského občanství. Česká ministryně obrany tak od lidí vyžaduje nemožné.

Populismus se dostal na novou úroveň.

Přátelé, stalo se to!

Návrh na zrušení ustanovení 7x a 7y, které zmrazily možnost získání českého občanství pro Rusy žijící v Česku na dobu neurčitou, byl podepsán senátory a dne 9.4. byl podán k Ústavnímu soudu!

Viz také: Informace o podané žádosti na webových stránkách Ústavního soudu

Ale to ještě není všechno!

Máme založený účet spolku Jsme Lidé! Můžete nám teď přispět na úhradu práce ústavního právníka. Částka, na kterou vystavil fakturu za sepsání a podání návrhu, činí 60500 Kč.

Aktualizováno 13.04.2025 12:30: Za necelou půlhodinu od zahájení sbírky jsme vybrali požadovanou částku a ještě více – nyní jsme získali 79900 korun, což stačí na pokrytí nákladů první fáze! Moc vám děkujeme!

Potvrzení o platbě advokátovi

Společně jsme to dokázali!

Pojďme si to shrnout

Když se v zákoně Lex Ukrajina 7 objevil „přílepek“, který de facto zakazoval Rusům získat české občanství, nevzdali jsme to.
Posledních 6 měsíců jsme s vámi mluvili s médii, politiky, natáčeli videa a psali analytické texty. Rozvíjeli jsme sociální sítě, abychom české veřejnosti ukázali, že naše menšina jsou lidé, kteří si zaslouží být občany ČR.

Naše petice byla přečtena ve Sněmovně ČR a naši zástupci byli pozváni k vystoupení na jednání Výboru pro lidská práva Senátu ČR, na jehož základě výbor jednomyslně doporučil Senátu novelu nepřijmout.

A když to nestačilo a „přílepek“ prošel, cestovali jsme po celé republice, vysvětlovali senátorům problematiku zákona a žádali je o podporu návrhu k Ústavnímu soudu. Mnozí z nás kvůli tomu odložili veškeré osobní plány.

Získali jsme potřebný počet předběžných souhlasů.
Vybrali jsme jednoho z nejlepších českých ústavních právníků –
JUDr. PhDr. Pavla Uhla Ph.D., Ph.D., který se našeho případu ujal.
V březnu byla stížnost sepsána.

Finální podoba dokumentu vznikla po diskusi se senátory – v některých bodech jsme měli rozdílné názory, ale nakonec jsme se shodli na znění, které vyhovuje všem stranám.

Hlavní body ústavní stížnosti:

• Novela porušuje základní principy Listiny práv a svobod tím, že zakládá neodůvodněnou nerovnost vedoucí k nepřijatelné nespravedlnosti
• Existuje rozsudek ESLP, podle něhož existuje řada významných problémů s mechanismem vzdání se ruského občanství a v mnoha případech je takové vzdání se prostě nemožné.
• Novela je v rozporu s evropskými zákony o občanství, které zakazují vyžadovat vzdání se občanství jiného státu za účelem získání nového občanství, pokud je takové vzdání se nemožné – a novela takové situace nezohledňuje.
• Novela porušuje suverenitu České republiky – to, zda osoba získá české občanství, či nikoli, závisí na rozhodnutí ruských státních orgánů (Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zahraničních věcí, FSB).
• Novela zavádí opatření nepřiměřená řešenému problému (zajištění bezpečnosti) – existují jiná opatření, která jsou při řešení tohoto problému mnohem účinnější, aniž by zaváděla tak přísná omezení.
• Novela je formulována tak, že Rusům jsou zmrazeny všechny žádosti na dobu neurčitou, přičemž přesná doba není známa a závisí na zcela cizích faktorech – porušena zásada dělby moci, neboť výkonná moc de facto ztrácí možnost svobodně rozhodovat o udělování občanství.
• Vzhledem k retrospektivní povaze opatření je porušena zásada právní jistoty – žadatelé v dobré víře nevědí, zda a kdy budou jejich žádosti vůbec projednány, a ztrácejí právo napadnout je u soudu. V důsledku toho není možné, aby se žadatelé v dobré víře dozvěděli, že jejich žádosti budou projednány.
• Soud bude také posuzovat, zda se jedná o „přílepek“ a zda byly při přijetí porušeny procesní normy – to vyvolalo mezi senátory debatu.

Dne 9. dubna návrh opatřeny podpisy senátorů zamířil do Ústavního soudu.

Faktura od právníka za vypracování návrhu činí 60 500 Kč, částku musíme uhradit do 14. května. Prosíme vás proto o podporu – pomozte nám pokrýt nejen tuto částku, ale i další náklady spojené se soudním řízením.

účet: 6916102389/0800
variabilní symbol: 1001
zpráva pro příjemce: "finanční dar"

Aktualizováno 13.04.2025 12:30: Za necelou půlhodinu od zahájení sbírky jsme vybrali požadovanou částku a ještě více – nyní jsme získali 79900 korun, což stačí na pokrytí nákladů první fáze! Moc vám děkujeme!

Na webu Ústavního soudu se návrh objeví se zpožděním – obvykle 1–2 měsíce.
Návrh bude přidělen soudci zpravodaji, následně se k němu vyjádří ombudsman, vláda i obě komory Parlamentu. Poté může být návrh projednán neveřejně nebo na veřejném jednání s účastí všech stran.
Odhadovaný čas rozhodnutí: 1–2 roky.

Nezapomínejme – úspěch u soudu není stoprocentně jistý. Ale náš právník je optimistický. My sami máme ještě několik možností, jak šanci na úspěch posílit – o těch vás budeme informovat později.

Děkujeme všem, kdo se podílel na této cestě, kdo nás podporoval, i těm, kteří třeba cestou odpadli – i vaše zapojení mělo smysl.

Všichni z nás jsou naprosto běžní lidé, kteří se před tímto problémem právem vůbec nezabývali. Neměli jsme žádné kontakty v politice. Ale díky týmové práci jsme to zvládli!

V březnu jsme zaregistrovali oficiální spolek za účelem sbírání peněz na právní služby k podání žaloby na zrušení novely u Ústavního soudu:

„Spolek pro integraci a dialog„
_{Spisová značka}
L 80147 vedená u Městského soudu v Praze
_IČO
23054719

Díky tomu můžeme jednat s právníkem i státem transparentně a oficiálně.

Vytváření jakékoliv základny pro omezování lidských práv je kluzkou cestou, která vede k tenkému ledu totality a může se dále prohlubovat prostřednictvím dalších omezujících opatření. Musíme se důrazně vymezit vůči jakékoliv formě diskriminace.

Vzhledem k tomu, že naše opakované výzvy k diskusi, věcnému zodpovězení četných dotazů a k reakci na naše připomínky zůstávají bez odezvy, nezbývá nám jiná možnost než se obrátit na politické představitele formou otevřeného dopisu. Tentokrát bychom rádi oslovili přímo pana ministra vnitra České republiky Víta Rakušana, který během svého projevu při třetím čtení novely zákona Lex Ukrajina uvedl řadu informací, se kterými nesouhlasíme, neboť předložený návrh považujeme za diskriminační.
Z našeho pohledu takové kroky žádnou zemi nechrání, naopak mohou mít opačný účinek. Vytváření jakékoliv základny pro omezování lidských práv je kluzkou cestou, která vede k tenkému ledu totality a může se dále prohlubovat prostřednictvím dalších omezujících opatření. Musíme se důrazně vymezit vůči jakékoliv formě diskriminace.

Co je právem?

Bez ohledu na naše opakovaná veřejná vyjádření, že nikdo z nás nemluví o právu na občanství, pan ministr i nadále ve svých proslovech trvá na tom, že „občanství je přece nadstandardní status, na který není právní nárok“ a nejsme tím pádem omezování v právech. Na rovné zacházení a řádné projednání našich žádostí o občanství v souladu s platnými právními předpisy ale nárok máme – a tento nárok a právo by nám byly odebrány přijetím navrhovaného zákona.
Pan ministr již dříve, včetně diskuzí na své stránce na sociálních sítích, opakovaně uváděl, že problém spočívá pouze v dvojím občanství a že občané Ruska by si měli vybrat buď české, nebo ruské občanství. V této věci pan ministr pravděpodobně zamlčuje podstatné informace, protože je mu jistě známo (a v rámci veřejné diskuze to bylo opakovaně zmíněno), že není možné vzdát se ruského občanství minimálně bez příslibu od jiného státu (což rozhodně není jen legislativní zvláštností Ruské federace, je to celosvětový princip zabránění vzniku osob bez státního občanství). Těžko však lze dosáhnout fáze příslibu, protože každá žádost občanů Ruské federace o občanství České republiky podle návrhu zákona Lex Ukrajina VII bude okamžitě přerušena po podání a nebude vůbec projednávána (což potvrzuje i oficiální odpověď ministerstva vnitra na náš cílený dotaz).
To platí po celou dobu účinnosti zákona Lex Ukrajina. Po skončení jeho platnosti však zůstává podmínka vzdání se ruského občanství až do „normalizace vztahů s Ruskou federací“. Tato „dočasnost“ nebo „normalizace vztahů“ však nejsou nikterak vymezeny ani časově omezeny. Termín „dočasně“ tedy ve skutečnosti znamená „až znovu rozhodne parlament“ a zruší zvláštní úpravu, a „normalizace vztahů“ je čistě abstraktní pojem, není definovaný žádnou předem danou normou ani zákonem.

Nesplnitelná podmínka

Dle vyjádření Ministerstva vnitra zákon nemá omezovat samotnou možnost naturalizace, pouze rozšiřuje stanovené podmínky. Nicméně vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že tyto podmínky jsou reálně nenaplnitelné, a to zejména kvůli překážce na straně České republiky, konkrétně přerušením projednávání žádostí až do skončení válečného konfliktu. To v praxi znamená, že podmínkou pro jednotlivého občana Ruské federace je ukončení války na Ukrajině, což jednotlivec není schopen ovlivnit, pokud není prezidentem Ruské federace, který, tušíme, o české občanství nežádá.
Rádi bychom požádali pana ministra, aby věcně objasnil, jakým způsobem tedy podle něj se ruští státní občané ruského státního občanství za výše zmíněných podmínek mají vzdát. Rovněž bychom ho zdvořile požádali, aby vysvětlil, proč v tak zásadní věci, jako je faktická nemožnost splnění této podmínky kvůli překážce na straně ČR, dochází k opomenutí či záměrné ignoraci tohoto faktu, a to i přesto, že uvádí, že k žádné diskriminaci nedochází.

Jak dlouho je „dočasně“?

Rádi bychom také poznamenali, že „dočasnost“ zákona (na což pan ministr klade zvláštní důraz) je fakticky nedefinovaná a může znamenat dobu potenciálně nekonečnou. Podle aktuálně platné legislativy mohou o státní občanství České republiky žádat osoby, které se přestěhovali na území republiky v roce 2014 a dříve (povinná doba pobytu na území České republiky před podáním žádosti je 10 let, což samo o sobě patří k jedním z nejpřísnějších podmínek v rámci zemí Evropské unie). Osoby, které se přestěhovaly těsně před začátkem válečného konfliktu, mohou o občanství žádat až po dalších 6–7 letech pobytu, a teprve tehdy, jak pan ministr uvádí, může vzniknout potenciální hrozba pro bezpečnost České republiky, jelikož jako hlavní hrozbu udává možnost se zúčastnit politického života země a pracovat v bezpečnostních složkách.
Doufáme, že pan ministr vnitra nepředpokládá trvání války na minimálně ještě dalších 7 let. V takovém případě by se „dočasnost“ platnosti zákona již byla zpochybnitelná. A pokud bychom se zabývali filosofickým hlediskem časového trvání, pak je dočasná i doba trvání padesáti, sto nebo tisíce let, neboť i ta má svůj konec. Toto je sice přemýšlení ad absurdum, ale dobře ukazuje fakt, že pojem „dočasnost“ nelze z hlediska času přesně definovat a jim argumentovat, prakticky to aktuálně znamená přinejmenším neurčitou a přinejhorším neomezenou dobu trvání.
Navíc, jak bylo uvedeno již dříve – po skončení platnosti zákona Lex Ukrajina zůstanou v účinnosti některé podmínky, například povinnost vzdát se původního občanství, a to výlučně pro občany Ruské federace, pro ostatní skupiny cizinců to neplatí a tudíž se pouze občané Ruské federace ocitnou ve ztížených podmínkách na základě svého místa narození.

Národnost nebo občanství?

Ministerstvo vnitra také trvá na rozlišování mezi pojmy „národnost“ a „občanství“, přičemž uvádí, že diskriminace je možná pouze na základě národnosti, protože občanství je právní status, chápaný jako osobní právní vztah osoby k určitému státu. Jako osoby narozené v Ruské federaci jsme si samozřejmě nemohli vybrat ani jakýmkoliv způsobem ovlivnit své občanství v době narození, stejně jako svou národnost. Tento výklad činí naše občanství neovlivnitelným a nezměnitelným znakem, na základě kterého je podle této logiky diskriminace možná. Není nikde uvedeno, že diskriminace na základě občanství není z principu přípustná. Podle platné legislativy je možné diskriminovat na základě jakéhokoliv znaku, včetně občanství.

Reálná hrozba

Dále pan ministr uvádí, že „dvojí občanství přece může být využíváno“, ale stále chybí vysvětlení, jak podmínka vzdání se ruského občanství skutečně zlepší bezpečnostní situaci. Pokud dotyčná osoba plánuje špionáž, sabotáže nebo podobné činnosti, může je vykonávat i nadále, a to i po vzdání se ruského občanství, a stále může zůstat v kontaktu s Ruskou federací.
Na území České republiky zůstávají i občané Ruské federace, kteří získali české občanství před přijetím tohoto zákona, a tím pádem pro stát stále představují bezpečnostní hrozbu, jak pan ministr popisuje. Tato hrozba přitom není řešitelná, protože jejich české občanství nelze zpětně odejmout. Také jejich děti mohou získat dvojí občanství od narození (vzhledem k tomu, že jsou dětmi státních příslušníků obou států), což znamená, že podle ministerstva vnitra je zásadní pouze rok podání žádosti o občanství, přičemž retroaktivně není možné měnit platnost nabytí českého občanství ani aplikovat podmínku vzdání se ruského občanství na občané české republiky.
Občané jiných států, kteří pracují v České republice, taky mohou spolupracovat s Ruskem, což také nikdo neřeší. To pravděpodobně souvisí s tím, že příslušníky jiných států nelze prakticky obvinit nepodloženě z jakéhokoliv potenciálního rizika. V případě občanů Ruska však lze použit obecný negativní narativ k obhajování jakéhokoliv radikálního návrhu, což je manipulace na základě opakovaně zmiňované kolektivní viny a přenášení zodpovědnosti za činy Ruské federace na jednotlivé občané, i to stále v kontextu, že Česká Republika uznává totalitarismus v Rusku a tím skutečnost, že občané reálně nemají vliv na ruskou politiku.
Je třeba podotknout, že verbování občanů Ruské federace za účelem poškození České republiky je poněkud nelogické, zejména v kontextu zvýšené pozornosti zaměřené na všechny občany Ruska v České republice. Autory pozměňovacího návrhu i Ministerstvem vnitra je tvrzeno, že uvedené opatření je nutné přijmout, neboť je prosazováno zpravodajskými službami s odkazem na jejich informace, které nejsou veřejné. V demokratickém právním je však přijímání zákonů veřejným procesem, kontrolovatelným občany a občanskou společností. Zákona jsou přijímány na základě široké diskuse a výměny argumentů prezentovaných volenými zástupci lidu. Prosazování změn zákonů vládou v tichosti pomocí přílepků bez důvodové zprávy, jen s odkazem na údajnou prosbu tajných služeb je zcela skandální a posouvá české zákonodárství zpět někam do první poloviny 19. století, příp. geograficky daleko na východ.
Jako občané Ruské federace velmi dobře víme, jaké následky může mít neomezená moc tajných služeb rozhodovat o záležitostech bez veřejné diskuze. Je důležité si připomenout, že údajné stanovisko tajných služeb bylo také jedním z formálních důvodů pro rozpoutání války Ruska proti Ukrajině.
Pan ministr dále sděluje, že „vůbec nevidí žádný logický důvod, proč bychom neřešili dvojí občanství pro lidi přicházející z Ruska“. V tomto bodě bychom rádi znovu poukázali na otázku diskriminace. Pokud zvolíte určitou skupinu lidí na základě konkrétního znaku, a na základě tohoto znaku jim způsobíte omezení nebo újmu, jedná se o diskriminaci. A to právě je, pane ministře, logický důvod. V demokratické zemi, která funguje na základě právního státu a plně podporuje Úmluvu o lidských právech, nemůžete přijímat diskriminační opatření, pokud nejsou reálně podložena. A znovu připomínám, že válka Ruska proti Ukrajině sama o sobě není dostatečným důvodem k diskriminaci, protože pokud není dokázána vina každého jednotlivého občana Ruské federace, jedná se jenom o aplikaci principu kolektivní viny na základě strachu a bezvýchodnosti. Rád bych znovu upozornil, že Česká republika a její tajné služby mají dostatečné nástroje k tomu, aby odhalili a zabránili činnosti jednotlivců, kteří by chtěli Českému státu způsobit jakoukoliv škodu.
Také se nebráníme důsledné prověrce tajnými službami, pokud vnímají náš původ jako rizikový, bráníme se plošným řešením, která nezohledňují jednotlivé osoby zvlášť – unifikace je praktikou hojně používanou za komunismu v sovětském svazu, se kterým mají velmi negativní zkušenost jak Češi, tak i samotné Rusové a nikdo z nás se k těmto praktikám vracet nehodlá.
Podobně to platí i pro naléhavost pana ministra přivést tento zákon co nejdříve k platnosti. Rozumíme přání pana ministra zajistit bezpečnost země, která je i naším domovem, a chceme bezpečnější Českou republiku, která je schopná se bránit v bezpečnostně složité době jakémukoliv zásahu cizí moci.
Nesmíme ale zapomínat, že demokratické mechanismy také chrání republiku před četnými hrozbami, zejména před zneužíváním moci a před zneužíváním samotných zákonů, což by mohlo vést k skluzu k despotickému, autoritářskému či totalitnímu režimu. I když to může vypadat aktuálně jako malý krůček v náročné době a minoritní záležitost, je důležité si uvědomit, že i minimální porušení demokratických procedur a porušení lidských práv otevírá prostor pro další šíření podobných praktik, což může mít v budoucnu vážné důsledky. Ruská federace se také neobrátila k autoritářskému režimu přes noc, šlo o roky a desetiletí postupných změn legislativy a budování vertikální moci.

Je v tom rozdíl

Dovolili bychom si zpochybnit myšlenku pana ministra, že pokud „Ukrajinci mají v souvislosti s válečným konfliktem oproti jiným občanům mimo unijní země své specifické podmínky“, tak „my samozřejmě máme právo takové specifické podmínky nastavit nyní i pro občany Ruské federace“. V tomto případě pan ministr zřejmě opomíjí skutečnost, že Ukrajincům jsou poskytována zvláštní práva a výhody, zatímco občanům Ruské federace jsou nabízena pouze omezení a újma. To je zcela opačný případ, a nelze to zaměňovat ani srovnávat, i když se laickým a neprávnickým pohledem může zdát, že jsou tyto situace propojené.

K otázce matrjošek

Rádi bychom připomněli, že celou tuto kampaň pan ministr zahájil výrokem, že v Česku nechce matrjošky. Toto prohlášení považujeme za stigmatizující a dehonestující, navíc zaměřené na kulturní symboly konkrétního národa. Je třeba podotknout, že matrjošky vídáme mnohem častěji v obchodech v centru Prahy než v samotném Rusku, přičemž mnozí Rusové tuto hračku ani nikdy neměli v rukou. Rovněž bychom rádi upozornili pana ministra, že na území Ruska žije mnoho různých národů s odlišnými kulturami. Tak hrubé zobecňování považujeme za nepřijatelné, obzvláště s ohledem na skutečnost, že politici sami aktivně propagují myšlenku, že národnost a státní občanství nejsou totéž.
Podobný přístup při vyjadřování o jedné z nejpočetnějších národnostních menšin v České Republice považujeme přinejmenším jako velmi nevhodný.

„Pojďme hledat férovou dohodu“

Na závěr bychom chtěli připomenout, že již jsme publikovali jeden otevřený dopis, o kterém, jak předpokládáme, se dobře ví. Dosud jsme však neobdrželi žádnou reakci, a to i přes naši výzvu ke spolupráci, kterou myslíme vážně, pokud to nebylo dostatečně jasné. Tímto opět vyzýváme pana ministra a v jeho čele Ministerstvo vnitra k diskuzi a dialogu ohledně předkládaného návrhu zákona. Nechceme, abychom byli posuzováni na základě předsudků a kolektivní viny (kterou pan ministr na počátku války sám odsuzoval). Rozhodně nepovažujeme za rozumné, když se celá komunita 40 tisíc lidí včetně 10 tisíc dětí snaží obviňovat z potenciální hrozby, aniž by měla šanci cokoliv vysvětlit nebo dokázat, že to není pravda. Je navíc zcela nevhodné zakládat tak kategorické tvrzení pouze na „neveřejných“ datech a nutit okolí věřit na slovo, přičemž na základě těchto tvrzení se omezují práva tisíců lidí. Pojďme prosím společně hledat férovou dohodu – nejsme hrozbou, ale naopak chceme být aktivní částí české společnosti.

Reakce na veřejná vyjádření pana poslance Exnera ohledně iniciativy Jsme Lidé a pozměňovacího návrhu 727/2 „Lex Rusové“.

V poslední době a zejména po projednávání naší petice „Za státní občanství bez diskriminace“ jsme zaznamenali veřejná vyjádření pana poslance Exnera, který petici označuje za „manipulativní“ a údajně přehnanou, dokonce spojenou s lobbováním ve prospěch Ruska. Tímto bychom chtěli jasně vyjádřit svůj nesouhlas s těmito tvrzeními.

Diskriminační podstata zákonu a obvinění z lobbování zájmů Ruska

Členové iniciativy Jsme lidé jsou skutečně většinou Rusové a jejich rodinní příslušníci žijící v Česku. Nikdo z nás však není agentem Ruska a nespolupracuje s ruskými tajnými službami. Jakékoli obvinění z manipulací nebo podpory Ruska považujeme za hluboce urážlivé a nepodložené. Nechápeme, jak může být obhajoba práv jednotlivých občanů Ruské federace, kteří dlouhodobě žijí na území České republiky, považována za manipulaci nebo lobbování. Prosazování svých návrhů prostřednictvím nepodložené veřejné dehonestace názorového oponenta není praktikou slušného demokratického politika.

Znovu zdůrazňujeme, že naším cílem nikdy nebylo požadovat uznání „práva na občanství“, neboť si uvědomujeme, že takové právo neexistuje. Chceme však mít právo o občanství požádat a právo, aby Ministerstvo vnitra naši žádost řádně projednalo, stejně jako u všech ostatních cizinců. Od počátku upozorňujeme na diskriminaci z hlediska rovného zacházení – toto je však opakovaně ignorováno. Dokonce je snaha přesvědčit společnost o tom, že dle Listiny základních práv a svobod a Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách neexistuje diskriminace na základě občanství. Dle názorů právníků však diskriminace může vznikat na jakémkoliv podkladě, je to jednání jedné osoby vůči druhé, které přináší znevýhodnění v porovnání s ostatními v právem stanovených oblastech nebo přináší určitou újmu. Navrhovaný zákon totiž omezuje konkrétní skupinu lidí na základě jejich původu, aniž by toto opatření bylo podloženo otevřenými a transparentními statistikami – statistiky, které jsme získali od Ministerstva vnitra, však svědčí o pravém opaku, zbytečnosti návrhu.

Považujeme za nevhodné, aby takto diskriminační opatření byla založena pouze na tvrzeních a zmínce, že data nejsou veřejná. V demokratické společnosti jsou zákony přijímány na základě veřejné diskuse o jejich potřebnosti a zhodnocení všech argumentů. Přijímání zákonů na základě požadavku zpravodajských služeb bez předložení reálných argumentů a s odkazem na údajné neveřejné informace je naopak typické pro autoritativní režimy, včetně toho ruského.

Reálné omezení pro lidi s ruským občanstvím

Slyšíme také argumenty, že „nikdo nás nevyhání a můžeme zde žít s trvalým pobytem bez omezení“. Tato tvrzení však zkreslují skutečnost a přehlížejí reálné problémy, kterým čelí ruští občané žijící v ČR. Přestože legislativa uvádí, že trvalý pobyt by měl znamenat omezení pouze pracovat ve státní správě a v právu volit a být volen, praxe ukazuje na četné komplikace. Tyto problémy se objevují při zakládání bankovních účtů, sjednávání hypoték, úvěrů či při studiu na vysokých školách. Zvláště problematické jsou „kritické“ studijní obory, které ruští občané již nyní nemohou studovat z důvodu údajného ohrožení státní bezpečnosti, a to i přes to, že mají trvalý pobyt.
Je znepokojivé, že i některé poslance, kteří se podílejí na přípravě tohoto zákona, tyto skutečnosti překvapují – například zákaz studia určitých oborů pro občany Ruska. Z toho vyplývá, že již nyní existují i jiná omezení, a je jen otázkou času, kdy přijdou další. Takový postup vyvolává značnou nejistotu.
Rovněž se opomíjí situace dětí ruských občanů narozených v ČR. Tyto děti zde vyrůstají, studují, často mluví česky lépe než rusky, a mnohé z nich nikdy Rusko ani nenavštívily. Přesto zůstávají cizinci ve své rodné zemi. Po dosažení věku vysokoškolského studia budou i ony omezeny ve volbě oboru. Navrhovaná „výjimka“ pro děti při posuzování žádostí o státní občanství přitom není realizovatelná, protože dítě do 15 let se nemůže vzdát ruského občanství bez rodičů. Pokud rodičům bude žádost o české občanství zmražena, dítě jej taky nemůže získat i když jeho žádost, zřejmě pro forma, bude projednávána.

Údajné výjimky a otázka státní bezpečnosti

Statistiky Ministerstva vnitra jasně ukazují, že udělování výjimek (například za významný přínos či na základě azylu) je velmi omezené – týká se jednotek z tisíců žadatelů ročně. Pozoruhodné je, že mnoho výjimek, o kterých poslanci hovoří, v návrhu zákona vůbec není zakotveno. Tyto výjimky tak nemusí být vůbec aplikovány, protože o žádostech rozhoduje Ministerstvo vnitra – nikoli poslanci, kteří nemohou mluvit za toto ministerstvo.
Stále neexistuje jasné vysvětlení, jak zákaz dvojího občanství výjimečně pro Rusy přispěje k řešení otázky státní bezpečnosti. Absence ruského pasu přece nijak nebrání páchání sabotáží, teroristických útoků nebo jiných trestně postižitelných aktivit na území ČR. Je důležité zdůraznit, že většina osob stíhaných v souvislosti s trestnými činy proti České republice v poslední době buď vůbec nebyla ruskými občany, nebo získala české občanství na základě již zmíněné výjimky, například prostřednictvím azylu nebo za významný přínos. Takové osoby by tedy občanství mohly získat i po přijetí navrhovaného zákona a dále pokračovat v jakékoli negativní činnosti. Paradoxně by nejjednodušší cestou ke zbavení se ruského občanství bylo právě pro osoby úzce napojené na ruský režim a nejvíce opozičně postavení osoby by se občanství nikdy nemohli vzdát.
Pan poslanec Exner rovněž tvrdí, že nelze vyhostit českého občana, pokud spáchá trestný čin špionáže, sabotáže či vlastizrady. Rádi bychom připomněli, že tresty pro české občany jsou podle aktuálního trestního zákoníku dokonce přísnější než pro cizince. Argument, že proti těmto osobám nelze zakročit, je tedy zcela irelevantní. Každý, kdo spáchá trestný čin, bude potrestán v souladu s platnými zákony. Prioritou českého státu by mělo být najít pachatele trestných činů proti republice a potrestat je, nikoli je deportovat do Ruska, aby tam mohli získat státní vyznamenání a pokračovat ve službě a pohodlném životu.

Dočasně nebo navždy?

Ve veřejném prostoru je rovněž propagováno, že navrhovaná opatření budou pouze dočasná. Přesto podle novely má omezení posuzování žádostí o státní občanství pro osoby s ruským občanstvím skončit až s platností zákona Lex Ukrajina. Tento zákon však novela fakticky činí neomezeně platným, což autoři návrhu ve svých vyjádřeních opomíjejí.

Nepodložená tvrzení

Pan poslanec Exner dále tvrdí, že Rusko a jeho tajné služby vždy využívaly ruské menšiny v jiných zemích ke svým cílům. Žádáme pana poslance o konkrétní příklady, které by potvrzovaly, že toto se děje i v České republice. Česká republika není Ukrajinou nebo Moldávií, kde by byly velké skupiny obyvatel sympatizující s Kremlem a nikdy jí nebude – ostatně i proto si ČR vybralo hodně z nás a našich rodičů za svůj domov. Proč a jak by toto mělo být aplikováno na Českou republiku, není jasné. Navíc pár těch zmíněných případů zřejmě nespadá do kategorie „vždy“ – a tudíž pan poslanec Exner, slovy samotného pana poslance, která si dovolil vyjádřit v diskuzích na svém FB profilu, značně přehání.

Zaznívají také argumenty, že občané Ruské federace mají povinnosti vůči ruským tajným službám, armádě a podobně. Žádáme o podrobný popis těchto údajných povinností. Povinnosti vůči armádě jsou v Ruské Federaci nejspíše donucovací, nikoliv žádané, což mimo jiné komplikuje zbavení se ruského občanství, například pro mladé muže. Mimo jiné lze podotknout, že Česka Republika odmítla poskytovat azyl lidem, kteří se nechtěli podrobit nucené mobilizaci v Rusku, což paradoxně argumentuje tím, že porušení státních zákonů není důvodem pro udělení azylu (přesto, že tyto zákony sama považuje za trestuhodné).

Naprosto odmítáme stanovisko pana poslance Exnera, že demokraticky smýšlející Rusové by toto mohli pochopit a snad přijmout. Demokratičtí Rusové vědí, že mají nárok hájit svá práva a nechtějí být oběťmi kolektivní viny v situaci, kdy skuteční viníci nemohou být potrestáni. Je zcela nepřiměřené aplikovat plošná omezení na celou skupinu lidí bez jasně uvedených důkazů.

Reálná a veřejně dostupná statistika

Pokud vážený pan poslanec a Ministerstvo vnitra označují celou ruskou komunitu v ČR (dle aktuálních dat cca 40 tisíc lidí) za nebezpečnou, žádáme je o poskytnutí důkazů, které by to mohli důkladně potvrdit. Statistiky Ministerstva vnitra ukazují, že počet zamítnutých žádostí o občanství z důvodů ohrožení státní bezpečnosti je zanedbatelný a to tak že Ministerstvo vnitra ani nemá zvláštní statistiku, které s těchto žádosti patřili právě ruským občanům.

Pouhé konstatování, že „Rusko vede hybridní válku a označuje ČR za nepřátelský stát“, z našeho pohledu nestačí jako důvod k plošným obviněním komunity, která dle veřejně dostupných dat patří k nejvíce opozičním ruským komunitám na světě.

Prohlášení

Jsme otevření komunikaci a diskusi. Záleží nám na bezpečnosti země, kterou jsme si zvolili za svůj domov. Tímto veřejně vyzýváme a nabízíme spolupráci jak panu poslanci, tak samotnému Ministerstvu vnitra při hledání řešení, která budou ku prospěchu této země. Naším cílem je hledat efektivní cesty, nikoli budovat nové restrikce a omezení.

Dnes se v českém parlamentu projednávala petice „Za občanství bez diskriminace“, kterou podepsalo přibližně 1700 lidí. Petice se staví proti změnám v zákoně, které zpřísňují podmínky pro získání českého občanství pro Rusy.

Hlavní body:

• Navrhované změny: pozastavení posuzování žádostí o občanství pro občany Ruska s odůvodněním národní bezpečnosti.

• Dopad na rodiny: zákon může vést k rozdělení smíšených rodin, které žijí v České republice již mnoho let.

• Výjimky: týkají se pouze uprchlíků a osob s „výjimečnými zásluhami“, ale takové případy jsou ojedinělé.

Kritika návrhu zákona:

• Zákon je obviňován z diskriminace a rozporu s demokratickými principy.

• Dokument obsahuje právní chyby a nedostatky, kvůli kterým je možné, že budou žádosti pozastaveny na dobu neurčitou.

Postoj ministerstva vnitra a role BIS:

• Zástupci ministerstva vnitra přiznali, že nejsou autory návrhu zákona: ten byl vypracován Bezpečnostní a informační službou (BIS).

• Ministerstvo vnitra nebylo schopno poskytnout jasné odpovědi na mnoho otázek, včetně toho, zda byla provedena právní analýza, jaké jsou podrobnosti realizace výjimek a kritéria pro hodnocení bezpečnosti. Tato skutečnost vyvolala kritiku všech členů rady za nedostatečnou přípravu a nepochopení dopadu zákona na život lidí.

Diskuse vyvolala spory, včetně otázek o přípustnosti kolektivní odpovědnosti a nutnosti individuálního přístupu.