Rubriky
Uncategorized

Letní přehled novinek v soudním řízení

Za posledních několik týdnů došlo k těmto důležitým událostem:

1. Vláda předala soudu své stanovisko k případu.

Žádná překvapení: stejná rétorika, stejná argumentace o „bezpečnosti“, stejné pokusy ospravedlnit se „výjimkami“.

2. Náš právník předložil své odpovědi vládě soudu.

Odpověď byla silná a podrobná, ale celkově jsou nám všechny argumenty známé.

Z nových argumentů přidal argumenty týkající se občanů bývalého SSSR, od nichž se nyní vyžaduje potvrzení o neexistenci občanství RF v době podání žádosti o české občanství.

25. července byly všechny dokumenty předány Ústavnímu soudu. Zatím nemáme žádné novinky, ale budeme vás o vývoji informovat.

3. Zaplatili jsme práci advokáta za předchozí 2 měsíce. Shromážděné peníze zatím stačí.

Rubriky
Uncategorized

Novela se týká nejen Rusů, ale i občanů jiných zemí

Když byla novela přijata, mnoho lidí říkalo, že pravděpodobně zasáhne nejen Rusy, ale i další cizince, a stalo se to ještě rychleji, než jsme si mysleli. Před nějakou dobou otřásla rusky mluvícími veřejnými skupinami v České republice zpráva:

Ministerstvo vnitra České republiky chce zmrazit občanství nejen Rusům. Nyní ministerstvo vnitra vyžaduje od některých kategorií žadatelů o občanství České republiky potvrzení o tom, že nemají občanství Ruské federace.

Nemohli jsme to nechat bez povšimnutí.
Spojili jsme se s těmi, kterých se to již dotklo.
A víte, kdo měl nejméně „štěstí“?
Ukrajinci.

Ačkoli na našem seznamu jsou i občané Uzbekistánu a dalších zemí, které nemají s Ruskem nic společného.

Týká se to těch, kteří se narodili na území RSFSR. A také těch, kteří na tomto území nikdy v životě nebyli, ale narodil se tam někdo z jejich rodičů. Žádné jiné vazby na Rusko.

Pouze původ.
Požadovat v současné situaci od Ukrajinců takové potvrzení je přinejmenším neetické. Není zdarma, poplatek půjde přímo ruskému státu. A to porušuje hned několik zákonů (110-114) trestního zákoníku Ukrajiny.

Ale nechme emoce stranou.
Podívejme se na fakta:
🔹 Fakt 1:
Zatím není jasné, zda lidé, kteří nemají ruské občanství, budou moci vůbec získat podobná potvrzení na ruských konzulátech. Dosud nikdo takové žádosti nepodal, konzuláty nemají pokyny, jak postupovat v podobných situacích.
🔹 Fakt 2:
Lhůta, kterou ministerstvo vnitra ČR dává žadateli, je 3 měsíce.
Čekání na konzulátu může trvat půl roku. Nebo i déle.
A čím více lidí spadá pod tento požadavek, tím delší je tato fronta. A navíc je potřeba ještě čas na vyřízení tohoto potvrzení!
🔹 Fakt 3:
Existují případy, kdy lidem, kteří ztratili spojení s RF (ale mají občanství), bylo vydáno následující prohlášení:
„Ruská federace nemůže potvrdit ani vyvrátit, že máte občanství“.
Ale MVČR takové odpovědi pravděpodobně neuspokojí.

Co bude dál s jejich žádostmi o občanství, není známo.
Jedno je však jasné:
je to přímý důsledek novely Lex Ukrajina 7, proti které bojujeme.

Říkali jsme, že zákon je diskriminační.
Nyní vidíme, že škodí i těm, kteří s Ruskem nemají nic společného.
Nejde o bezpečnost.
Jak to nazvat, vymyslete si sami.

Rubriky
Uncategorized

Surrealistický moment dne

Česká ministryně obrany Jana Černochová v rozhovoru uvádí, že kdyby byla ruskou emigrantkou, vzdala by se ruského občanství.

Blogger @Denikcizince upozornil ministryni, že jako oficiální představitelka českého státu by měla vědět, že 1️⃣ vzdát se jediného občanství je technicky nemožné. 2️⃣ Česká republika neuděluje Rusům své občanství a neposkytuje příslib, který je nezbytný pro vystoupení z ruského občanství. Česká ministryně obrany tak od lidí vyžaduje nemožné.

Populismus se dostal na novou úroveň.

Rubriky
Uncategorized

Dosažené výsledky a Ústavní soud

Přátelé, stalo se to!

Návrh na zrušení ustanovení 7x a 7y, které zmrazily možnost získání českého občanství pro Rusy žijící v Česku na dobu neurčitou, byl podepsán senátory a dne 9.4. byl podán k Ústavnímu soudu!

Viz také: Informace o podané žádosti na webových stránkách Ústavního soudu

Ale to ještě není všechno!

Máme založený účet spolku Jsme Lidé! Můžete nám teď přispět na úhradu práce ústavního právníka. Částka, na kterou vystavil fakturu za sepsání a podání návrhu, činí 60500 Kč.

Aktualizováno 13.04.2025 12:30: Za necelou půlhodinu od zahájení sbírky jsme vybrali požadovanou částku a ještě více – nyní jsme získali 79900 korun, což stačí na pokrytí nákladů první fáze! Moc vám děkujeme!

Potvrzení o platbě advokátovi

Společně jsme to dokázali!

Pojďme si to shrnout

Když se v zákoně Lex Ukrajina 7 objevil „přílepek“, který de facto zakazoval Rusům získat české občanství, nevzdali jsme to.
Posledních 6 měsíců jsme s vámi mluvili s médii, politiky, natáčeli videa a psali analytické texty. Rozvíjeli jsme sociální sítě, abychom české veřejnosti ukázali, že naše menšina jsou lidé, kteří si zaslouží být občany ČR.

Naše petice byla přečtena ve Sněmovně ČR a naši zástupci byli pozváni k vystoupení na jednání Výboru pro lidská práva Senátu ČR, na jehož základě výbor jednomyslně doporučil Senátu novelu nepřijmout.

A když to nestačilo a „přílepek“ prošel, cestovali jsme po celé republice, vysvětlovali senátorům problematiku zákona a žádali je o podporu návrhu k Ústavnímu soudu. Mnozí z nás kvůli tomu odložili veškeré osobní plány.

Získali jsme potřebný počet předběžných souhlasů.
Vybrali jsme jednoho z nejlepších českých ústavních právníků –
JUDr. PhDr. Pavla Uhla Ph.D., Ph.D., který se našeho případu ujal.
V březnu byla stížnost sepsána.

Finální podoba dokumentu vznikla po diskusi se senátory – v některých bodech jsme měli rozdílné názory, ale nakonec jsme se shodli na znění, které vyhovuje všem stranám.

Hlavní body ústavní stížnosti:

  • Novela porušuje základní principy Listiny práv a svobod tím, že zakládá neodůvodněnou nerovnost vedoucí k nepřijatelné nespravedlnosti
  • Existuje rozsudek ESLP, podle něhož existuje řada významných problémů s mechanismem vzdání se ruského občanství a v mnoha případech je takové vzdání se prostě nemožné.
  • Novela je v rozporu s evropskými zákony o občanství, které zakazují vyžadovat vzdání se občanství jiného státu za účelem získání nového občanství, pokud je takové vzdání se nemožné – a novela takové situace nezohledňuje.
  • Novela porušuje suverenitu České republiky – to, zda osoba získá české občanství, či nikoli, závisí na rozhodnutí ruských státních orgánů (Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zahraničních věcí, FSB).
  • Novela zavádí opatření nepřiměřená řešenému problému (zajištění bezpečnosti) – existují jiná opatření, která jsou při řešení tohoto problému mnohem účinnější, aniž by zaváděla tak přísná omezení.
  • Novela je formulována tak, že Rusům jsou zmrazeny všechny žádosti na dobu neurčitou, přičemž přesná doba není známa a závisí na zcela cizích faktorech – porušena zásada dělby moci, neboť výkonná moc de facto ztrácí možnost svobodně rozhodovat o udělování občanství.
  • Vzhledem k retrospektivní povaze opatření je porušena zásada právní jistoty – žadatelé v dobré víře nevědí, zda a kdy budou jejich žádosti vůbec projednány, a ztrácejí právo napadnout je u soudu. V důsledku toho není možné, aby se žadatelé v dobré víře dozvěděli, že jejich žádosti budou projednány.
  • Soud bude také posuzovat, zda se jedná o „přílepek“ a zda byly při přijetí porušeny procesní normy – to vyvolalo mezi senátory debatu.

Dne 9. dubna návrh opatřeny podpisy senátorů zamířil do Ústavního soudu.

Faktura od právníka za vypracování návrhu činí 60 500 Kč, částku musíme uhradit do 14. května. Prosíme vás proto o podporu – pomozte nám pokrýt nejen tuto částku, ale i další náklady spojené se soudním řízením.


účet: 6916102389/0800
variabilní symbol: 1001
zpráva pro příjemce: "finanční dar"

Aktualizováno 13.04.2025 12:30: Za necelou půlhodinu od zahájení sbírky jsme vybrali požadovanou částku a ještě více – nyní jsme získali 79900 korun, což stačí na pokrytí nákladů první fáze! Moc vám děkujeme!

Na webu Ústavního soudu se návrh objeví se zpožděním – obvykle 1–2 měsíce.
Návrh bude přidělen soudci zpravodaji, následně se k němu vyjádří ombudsman, vláda i obě komory Parlamentu. Poté může být návrh projednán neveřejně nebo na veřejném jednání s účastí všech stran.
Odhadovaný čas rozhodnutí: 1–2 roky.

Nezapomínejme – úspěch u soudu není stoprocentně jistý. Ale náš právník je optimistický. My sami máme ještě několik možností, jak šanci na úspěch posílit – o těch vás budeme informovat později.

Děkujeme všem, kdo se podílel na této cestě, kdo nás podporoval, i těm, kteří třeba cestou odpadli – i vaše zapojení mělo smysl.

Všichni z nás jsou naprosto běžní lidé, kteří se před tímto problémem právem vůbec nezabývali. Neměli jsme žádné kontakty v politice. Ale díky týmové práci jsme to zvládli!

V březnu jsme zaregistrovali oficiální spolek za účelem sbírání peněz na právní služby k podání žaloby na zrušení novely u Ústavního soudu:

Spolek pro integraci a dialog
Spisová značka
L 80147 vedená u Městského soudu v Praze
IČO
23054719

Díky tomu můžeme jednat s právníkem i státem transparentně a oficiálně.

Rubriky
Uncategorized

Proč se Rusové v Česku bojí mluvit o válce?

Proč se Rusové v Česku bojí mluvit o válce? Mlčení není vždy souhlas, ale otázka přežití. Mnozí nesouhlasí s Putinem, přesto se bojí následků. Jakou roli hraje česká legislativa? Tento článek odkrývá skrytou realitu Rusů v Česku.

Od začátku aktivní fáze války na Ukrajině se od Rusů žijících v Česku a dalších evropských zemích stále častěji požaduje, aby jasně vyjádřili svůj postoj k aktuálním událostem. Někdy to zachází až do absurdní logiky: každý, kdo z jakéhokoli důvodu svůj postoj veřejně nevyjadřuje, je automaticky považován za podporovatele války a příznivce ruských akcí.

Realita je však úplně jiná: drtivá většina Rusů žijících v Česku je opozičně naladěná, staví se proti válce a kriticky vnímá ruskou vládu. Stačí si připomenout, že Putin utrpěl drtivou porážku ve volebním okrsku na velvyslanectví v Praze. I podle oficiálních údajů ruské Ústřední volební komise získal méně než 15% hlasů. Podle výsledků nezávislých exit pollů dokonce pouze kolem 4%. To je jeden z nejnižších výsledků na světě. Mnoho Rusů právě odešlo z Ruska do České republiky, protože nesouhlasí s ruským politickým kurzem a nemožností ho změnit.

Proč tedy Rusové v Česku o tom nemluví na každém kroku? Důvod je prostý – ani když žijí v Evropě, nejsou v bezpečí. Pokud Rus nesouhlasí s válkou, nepodporuje politiku ruské vlády, má pozitivní vztah k Ukrajincům a sdílí evropské a demokratické hodnoty, on a jeho rodina se ocitají ve velmi zranitelné situaci.

Často lze slyšet: „Ale vždyť už nejste v Rusku, tady vám nic nehrozí!“ Bohužel je to velmi rozšířený mýtus, který nemá mnoho společného s realitou.

Často lze slyšet: „Ale vždyť už nejste v Rusku, tady vám nic nehrozí!“ Bohužel je to velmi rozšířený mýtus, který nemá mnoho společného s realitou. A nejde jen o nutnost občas cestovat do Ruska kvůli tamním rodičům. Ani o obavy spojené s majetkem, který tam zůstal. Ne, realita je taková, že v nebezpečí jsou i lidé, které s Ruskem nespojuje nic jiného než místo narození a občanský průkaz. A co je ještě horší – mechanismy Česka a EU, které by měly chránit lidi před politickým pronásledováním jejich domovské země, v praxi téměř nefungují.

Podle expertů OSN pro lidská práva po začátku plnohodnotné války na Ukrajině v únoru 2022 výrazně vzrostly represe v Rusku a dosáhly úrovně stalinských čistek. Do ruského trestního zákoníku byly přidány nové články s velmi širokou interpretací. Podle lidskoprávní organizace Memorial (zakázané v Ruské federaci) je v ruských věznicích v současnosti více než 1100 politických vězňů. Jak uvádí Mediazona, od začátku válečného konfliktu na Ukrajině je projednáno přes 10 000 trestních případů za odmítnutí vojenské služby. Radio Svoboda uvádí, že více než 20 000 Rusů bylo zadrženo v Rusku během protestů proti válce na Ukrajině.

Podívejme se, co hrozí ruskému občanovi za nesouhlas s politikou současné vlády. Například paragraf o „diskreditaci armády“, pod tento paragraf ruské soudy zahrnují téměř cokoli. Stačí říct „Ne válce!“, nebo dokonce jen nazvat válku „válkou“ (protože podle oficiálního stanoviska ruských úřadů se jedná o „speciální vojenskou operaci“). Trestem může být pokuta až 300 000 rublů (~80000 CZK) nebo až 3 roky vězení.

Ještě horší je zákon o „šíření dezinformací“. Podle ruských úřadů jsou „dezinformacemi“ jakékoli informace, které oficiálně popírají. To znamená, že jakýkoliv příspěvek o událostech, které ruská vláda cenzuruje nebo překrucuje, může vést k trestu až 1,5 milionu rublů (~400000 CZK) nebo až 10 let vězení. Příkladem je případ Alexandry Skočilenko.

Za veřejné úvahy o tom, zda by určité území mělo nebo nemělo patřit k Ruské federaci, může být udělena pokuta až 100 000 rublů nebo trest 5 let vězení.
Ruské úřady také často používají zákon o „ospravedlňování terorismu“ k postihování protiválečných aktivistů, což může znamenat pokutu až 1 milion rublů nebo až 5 let vězení.

Zkrátka, na každého, kdo projevuje nesouhlas se současným děním na Ukrajině, lze snadno najít „kostlivce ve skříni“, který poslouží jako záminka pro trestní stíhání.

Zkrátka, na každého, kdo projevuje nesouhlas se současným děním na Ukrajině, lze snadno najít „kostlivce ve skříni“, který poslouží jako záminka pro trestní stíhání.

Kvůli zákonu o „nežádoucích organizacích“, za které může ruský soud snadno prohlásit jakoukoli organizaci či sdružení, jsou občanské skupiny jako JsmeLide nuceny vyhýbat se politickým prohlášením vyjadřujícím postoj k válce a ruskému režimu – prohlášení organizace za „nežádoucí“ totiž automaticky odhaluje stovky lidí, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na její činnosti – přeposílali její materiály, podepisovali petice nebo poskytovali finanční podporu.

Je třeba dodat, že stát se trestně stíhaným podle ruských zákonů je možné i za mnohem méně. Například po loňských záplavách v Jeseníku chtěli mnozí obyvatelé Česka pomoci postiženým a posílali finanční dary na charitativní účty. Největší z těchto českých nadací, Člověk v tísni, je v Rusku označena za „nežádoucí organizaci“. Pokud by se ruské úřady dozvěděly o takovém daru, mohl by dárce čelit trestu až 5 let vězení.

Největší z těchto českých nadací, Člověk v tísni, je v Rusku označena za „nežádoucí organizaci“. Pokud by se ruské úřady dozvěděly o takovém daru, mohl by dárce čelit trestu až 5 let vězení.

Jaký to má dopad na Rusy žijící v zahraničí?

Přímý a zásadní.

Ruské úřady již delší dobu zahajují administrativní a trestní řízení podle represivních „politických“ paragrafů dokonce i proti těm, kteří se již přestěhovali a žijí na území jiných států.
Například nedávno jeden z obyvatelů Prahy, který se vyjadřoval proti válce na Facebooku a v březnu 2022 vystoupil na protiválečném mítinku v Praze, zjistil, že je v Rusku zařazen na federální seznam hledaných osob. Přestože v Rusku nebyl již mnoho let a nevyvíjí tam žádnou činnost, bylo proti němu zahájeno trestní řízení. Zdá se, že podnět k jeho obvinění vzešel od proruského aktivisty z Rostova, který úmyslně vyhledával příspěvky protiválečných Rusů na sociálních sítích a udával je ruským bezpečnostním orgánům. A to rozhodně není ojedinělý případ.

„Ale přece stačí nezaplatit pokutu a v Česku vás do vězení nikdo nepošle?“ – může se zeptat čtenář. To je sice pravda, ale ve skutečnosti je situace mnohem složitější. A důvodem je evropské a české právo.

Spalte svůj pas

Problém spočívá v tom, že podle zákona musí mít cizinci pro pobyt v Česku a EU platný pas. V případě Rusů je to právě červený ruský cestovní pas, protože žádný jiný pas občané s výhradně ruským občanstvím nemají (a získání českého občanství jim bylo nedávno zakázáno dodatkem k zákonu “Lex Ukrajina”).

Zahájení trestního řízení v Rusku automaticky znamená omezení výjezdu, což vede k nemožnosti získat nový cestovní pas v konzulátu Ruské federace v případě jeho poškození, ztráty nebo vypršení platnosti. Lidé, kteří jsou v hledáčku ruských úřadů, by se vůbec neměli objevovat na území ruské ambasády.
Dokázat svoji nevinu v takových politicky motivovaných případech je prakticky nemožné, a to i za pomoci advokátů na základě plné moci – podle oficiálních statistik činí podíl osvobozujících rozsudků v ruských soudech méně než 1%.

Dokázat svoji nevinu v takových politicky motivovaných případech je prakticky nemožné, a to i za pomoci advokátů na základě plné moci – podle oficiálních statistik činí podíl osvobozujících rozsudků v ruských soudech méně než 1%.



Ani těm, kterým byly za jejich postoj uděleny vysoké pokuty, není o mnoho lépe. Podle ruských zákonů neplacení pokuty vyšší než 10000 rublů (tj. asi 2500 českých korun) znamená omezení výjezdu ze země, což vede k nemožnosti získat nový cestovní pas.
Aby se člověk tohoto omezení zbavil, musí pokutu uhradit (připomeňme, že částka jedné pokuty může dosahovat až 400 000 rublů – tj. 100 000 českých korun).
V takovém případě se ale Rus dostává do paradoxní situace – je nucen financovat ruský státní rozpočet, což je pro odpůrce války a režimu z morálního hlediska nepřijatelné.
Současně se ocitá v situaci, kdy ho jiní obviňují z toho, že „platí Putinovi za válku“. Jaké řešení tedy existuje?

Pro ty, kteří žijí v Česku na základě povolení k dlouhodobému pobytu (Vízum k pobytu nad 90 dnů), je pas kriticky důležitý pro prodloužení tohoto statusu. Připomeňme, že přistěhování do Česka z Ruska bylo možné do roku 2022, a ti, kteří přišli před tímto obdobím, budou moci žádat o trvalý pobyt nejdříve v roce 2027.  

Pokud při prodlužování karty pobytu nemůže žadatel předložit platný cestovní pas, dostane lhůtu pro dodání chybějících dokumentů. Pokud je ve stanovené době nepředloží, ztrácí svůj pobytový status a hrozí mu deportace z České republiky.

Situace s trvalým pobytem je o něco lepší, ale stále daleko od ideálu. Formálně není status trvalého pobytu vázán na vlastnictví platného pasu, ale držitel trvalého pobytu jej stále musí mít podle zákona pro svůj pobyt na území Česka a EU.
Bez platného cestovního pasu není možné získat novou kartu trvalého pobytu. Pokud její platnost vyprší nebo dojde k její ztrátě, člověk zůstává úplně bez jakýchkoli dokladů.

To znamená nemožnost opustit Českou republiku, nemožnost získat zaměstnání, uzavření bankovních účtů a odmítnutí otevření nových.

Ale existují přece cizinecké pasy?


Možná jste slyšeli o mechanismu vydávání tzv. „cizineckých pasů“, který teoreticky existuje právě k řešení takových problémů. Někdy lze dokonce slyšet tvrzení, že stačí jednoduše zajít na OAMP, doložit, že vám ruské konzuláty odmítají vydat pas, a bude vám vystaven náhradní cestovní dokument.
Ano, podle zákona lze cizinecký pas získat v případě „nemožnosti získat pas své země z důvodů nezávislých na dané osobě“.

Je zde však jeden zásadní problém – pro Rusy tento mechanismus fakticky nefunguje.

Je zde však jeden zásadní problém – pro Rusy tento mechanismus fakticky nefunguje.

A nejen pro ně. Například jsou známy masové případy odmítnutí vydání těchto pasů Bělorusům – přestože jejich vláda oficiálně neumožňuje vydávání pasů na konzulátech, a návrat do vlasti po protestech v roce 2020 pro mnohé znamená riziko věznění v nelidských podmínkách. Situace se zlepšila až po osobním zásahu Svjatlany Cichanouské.
Rusové se však žádné takové podpory nedočkali, a tak se lidé, kterým bylo odmítnuto vydání pasu v ruském konzulátu, musí spolehnout pouze na sebe.

Proč tedy systém „cizineckých pasů“ prakticky nefunguje?

Nejprve je nutné si uvědomit, že prokázání „nemožnosti získání pasu“ není vůbec jednoduché.
Známé jsou případy, kdy ruské konzuláty odmítly občanovi vydat cestovní pas a zároveň odmítly vydat jakékoli oficiální potvrzení o tomto zamítnutí (což samo o sobě porušuje ruské zákony, ale koho to v dnešní době překvapí?).

A i pokud takové potvrzení existuje, šance na získání cizineckého pasu jsou stále velmi malé. Většině žadatelů nezbývá než se pustit do dlouhých a vyčerpávajících soudních sporů s Ministerstvem vnitra ČR

A i pokud takové potvrzení existuje, šance na získání cizineckého pasu jsou stále velmi malé. Většině žadatelů nezbývá než se pustit do dlouhých a vyčerpávajících soudních sporů s Ministerstvem vnitra ČR (několik takových řízení je v současnosti stále v běhu), přičemž výsledek rozhodně není zaručen.
Ano, podle českých zákonů má člověk právo podat žádost o vydání cizineckého pasu. Samotné získání pasu však zákonným právem není. V zákoně neexistují jasná kritéria, která by definovala „nemožnost získání pasu své země z důvodů nezávislých na žadateli“, což znamená, že rozhodnutí je zcela v rukou konkrétního úředníka.
Zkušenosti Rusů, kteří se pokusili získat cizinecký pas kvůli nemožnosti získání ruského pasu, ukazují, že české úřady často žádosti zamítají s odůvodněním, že žadatel „nevyčerpal všechny možnosti získání pasu“.


V odpovědi Ministerstva vnitra ČR žadatelé často slyší návrh, aby se pokusili získat pas v jiném ruském konzulátu nebo odjeli do Ruska a vyřídili si pas tam – vždyť hranice jsou otevřené a letadla létají.
Je však důležité si uvědomit, že rozhodnutí o neprodloužení cestovního pasu pro konkrétní osobu nečiní samotné konzuláty, ale přímo ruské ministerstvo vnitra a FSB. To znamená, že pokud se Rusovi zamítne vydání pasu na jednom konzulátu, ani pokus o podání žádosti v jiném konzulátu nepomůže.
A pokud se protirežimní Rus osobně vydá do Ruska, má velkou šanci, že se z něj už nevrátí – po návratu ho může čekat vězení (trestní řízení jsou často zahajována právě ve chvíli překročení hranic) nebo mobilizace na frontu.

Existuje několik dalších úskalí. Například při žádosti o české občanství často matriky vyžadují výpis z trestního rejstříku Ruské federace, přestože podle zákona není po více než 10 letech pobytu v ČR povinný. Pokud je však proti žadateli v Rusku vedeno trestní řízení, takovou čistou zprávu už nikdy nezíská.

Dalším problémem je ruská legislativa, podle níž je k vystoupení z občanství Ruské federace potřeba potvrzení o neexistenci dluhů a neuhrazených pokut. Připomeňme, že podle zákona poslance Exnera a ministra Rakušana bude zřeknutí se ruského občanství povinné pro získání českého občanství. To znamená, že české občanství nebude uděleno právě těm, kteří se staví proti válce a Putinovu režimu, protože nebudou schopni formálně se vzdát ruského občanství.

Paradoxně jsou to právě tito lidé, které poslanec Exner a ministr Rakušan označují za ty, kdo si zaslouží české občanství.
Důsledky tohoto paradoxu se pokusila zmírnit poslankyně Olga Richterová, která navrhovala, aby namísto dokladu o vystoupení z ruského občanství stačil pouze doklad o podání žádosti o vystoupení. To by umožnilo, aby odpůrci ruského režimu nezůstávali závislí na rozhodnutí ruských úředníků. Autoři a zastánci zákona však tento návrh odmítli a fakticky tak stanovili, že rozhodnutí o udělení českého občanství bude záviset na souhlasu ruských úřadů.

Autoři a zastánci zákona však tento návrh odmítli a fakticky tak stanovili, že rozhodnutí o udělení českého občanství bude záviset na souhlasu ruských úřadů.

Kromě toho je třeba si uvědomit ještě závažnější problém. Mít platný pas vás nijak neochrání, pokud dojde k rozhodnutí o deportaci z České republiky. Hlavním cílem legislativní úpravy, která zakazuje Rusům získat české občanství, je „v případě eskalace konfliktu umožnit vyhoštění držitelů českého trvalého pobytu do Ruska“. Na tuto skutečnost přímo upozornil poslanec Martin Exner, autor dodatku k zákonu Lex Ukrajina 7, na svém Facebooku. Pravděpodobně není nutné vysvětlovat, co by takové vyhoštění do Ruska znamenalo pro někoho, kdo veřejně vystupoval proti válce a Putinovu režimu.

Spoléhat na azyl je zbytečné

„Ale přece existuje mechanismus politického azylu právě pro takové případy!“ – řekne si možná čtenář, a formálně bude mít pravdu. Realita je však taková, že situace s azylem je ještě horší než s cizineckými pasy.


Problém není jen v tom, že české zákony výslovně uvádějí, že o azyl nemohou žádat lidé, kteří již mají v zemi práva obdobná těm, jaká mají občané – a podle právníků se to týká i držitelů trvalého pobytu. Znamená to, že pokud by takový člověk chtěl požádat o azyl, musel by nejprve svůj status držitele trvalého pobytu pozastavit, čímž by riskoval jeho úplnou ztrátu.

Problémem není ani to, že žádost o azyl přináší značná omezení ve srovnání s trvalým pobytem. Například žadatel o azyl nesmí prvních šest měsíců pracovat, což znamená, že místo toho, aby pracoval, platil daně a platil nájem, je odkázán na sociální dávky hrazené z peněz českých daňových poplatníků.

Například žadatel o azyl nesmí prvních šest měsíců pracovat, což znamená, že místo toho, aby pracoval, platil daně a platil nájem, je odkázán na sociální dávky hrazené z peněz českých daňových poplatníků.

Azylový systém byl vytvořen v polovině 20. století a bohužel velmi špatně funguje proti represím současných diktatur, jako je ta ruská. Aby člověk mohl azyl získat, musí prokázat, že mu v domovské zemi hrozí nebezpečí. Za takový důkaz se obvykle považuje výhrůžka smrtí nebo zahájení trestního řízení.
Problém je v tom, že ruské úřady často zahajují trestní řízení až ve chvíli, kdy člověk překročí hranici s Ruskem. Takových případů je mnoho – například nedávný případ Makara Nikolajeva, studenta z univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem. Jeho trestní stíhání bylo zahájeno až poté, co se fyzicky objevil na ruské hranici, a nyní mu za jeho komentáře na sociálních sítích hrozí až 7 let vězení.

To znamená, že dokud člověk nepřekročí hranice Ruska, nemá v rukou žádné oficiální důkazy o tom, že potřebuje ochranu.


To znamená, že dokud člověk nepřekročí hranice Ruska, nemá v rukou žádné oficiální důkazy o tom, že potřebuje ochranu. Z pohledu českých úřadů je tedy naprosto v pořádku, aby do Ruska odjel, vyřídil si nový pas, zaplatil pokuty a opatřil si různé dokumenty. A pokud v Rusku narazí na problém? Nikdo se ho v Česku nezastane.
Fakt, že se člověk veřejně vyjadřoval proti válce a ruskému režimu nebo posílal dary „nežádoucím“ charitativním organizacím, znamená porušení několika paragrafů ruského trestního zákoníku – to však pro české úřady není dostatečný důvod k poskytnutí ochrany.

Existují známé případy, kdy české úřady odmítly azyl i lidem, kteří se aktivně podíleli na činnosti protiválečných organizací v Česku, ačkoli proti nim v Rusku již bylo zahájeno trestní řízení. Ukázalo se, že české úředníky takové „detaily“ příliš nezajímají – stejně jako osud těchto lidí.

Poslanec Martin Exner a ministr Vít Rakušan tvrdí, že Česko vychází vstříc Rusům, kteří sdílejí evropské a demokratické hodnoty, a že právě pro ně jsou v novém zákoně, který zakazuje Rusům získat české občanství, udělány výjimky.
S ohledem na vše výše popsané však taková tvrzení zní spíše jako výsměch.
Ve skutečnosti to totiž vypadá takto: Pokud člověk v Česku požádá o azyl a jeho žádost je zamítnuta, nejenže nezíská občanství, ale může být deportován zpět do Ruska – přímo do rukou režimu, proti kterému se postavil.

Na začátku práce na tomto článku jsme si mysleli, že odmítání pasů na konzulátech, zamítání žádostí o cizinecké pasy na OAMP a zamítání azylu i těm, kterým v Rusku zjevně hrozí nebezpečí, jsou ojedinělé případy. Během sběru informací a rozhovorů s lidmi, kteří se do těchto situací dostali, se však ukázalo, že jde o mnohem rozšířenější jev, než jsme si původně mysleli. Bohužel, mnoho těch, kteří se v těchto situacích ocitli, nechce o svém případu veřejně mluvit. Bojí se možných následků a výsledku soudních sporů s Ministerstvem vnitra ČR. V budoucnu se proto pokusíme připravit a zveřejnit samostatné materiály, které budou obsahovat nejvýraznější a nejkomplikovanější případy, pokud se nám podaří získat souhlas jejich účastníků.

A co dál?

Tato situace připomíná klasickou Hlavu 22 – systém s předem nesplnitelnými podmínkami. Od Rusů v Česku se vyžaduje, aby se veřejně vyjádřili proti válce a ruskému režimu, ale zároveň jim není poskytnuta žádná ochrana před možnými důsledky ze strany ruských úřadů.

Například úpravou azylových zákonů, aby nezohledňovaly pouze již probíhající represálie, ale také potenciální hrozby.
Vzhledem k tomu, že ruské úřady často zahajují trestní řízení až ve chvíli, kdy člověk překročí hranici, by bylo logické poskytovat azyl i lidem, kterým hrozí riziko pronásledování.

Správným krokem by také byla změna pravidel pro vydávání cizineckých pasů – aby jejich získání nebylo pouhou možností, ale právem, a aby existoval jasný seznam situací s přesně stanovenými kritérii, kdyby ministerstvo vnitra bylo povinno takový pas vydat.
Jak však vidíme, české úřady nejenže nejsou nakloněny ochraně protirežimních Rusů, ale naopak přijímají zákony, které jejich situaci ještě více zhoršují. Mnoho z nich by rádo získalo české občanství – nejen z lásky k této zemi a touhy pokračovat v životě a práci zde, ale také proto, aby se konečně osvobodili od ruského občanství a všech s ním spojených problémů. Aby mohli říkat, co si skutečně myslí, bez obav o sebe a své blízké. Jenže dodatek k zákonu Lex Ukrajina 7 tuto možnost zablokoval, protože zcela zmrazil vyřizování žádostí o občanství na neurčitou dobu.
A i když bude režim dočasné ochrany zrušen a žádosti se znovu začnou posuzovat, zůstane požadavek vzdání se ruského občanství stále v platnosti. Rozhodnutí o tom, zda konkrétní osoba může ruské občanství opustit či nikoli, tak bude stále v rukou ruských úřadů. Pod rouškou bezpečnostních opatření (o kterých se všeobecně ví, že ve skutečnosti k bezpečnosti nijak nepřispívají) český parlament, senát a prezident schválili změnu, která hraje do karet ruskému režimu.

Pod rouškou bezpečnostních opatření (o kterých se všeobecně ví, že ve skutečnosti k bezpečnosti nijak nepřispívají) český parlament, senát a prezident schválili změnu, která hraje do karet ruskému režimu.

Nemožnost vyjádřit svůj názor a otevřeně říct, co si myslíte, je těžká situace. Ale není fatální.
V nedemokratických autoritářských režimech (jako je ten ruský) nefunguje žádný systém zpětné vazby mezi obyvatelstvem a vládou – vůle občanů je záměrně ignorována. Takto fungují diktatury. Podívejme se na nedávné příklady z Běloruska a Íránu, nebo si připomeňme masakr v Novočerkassku v SSSR. Pokud ani rozsáhlé masové protesty uvnitř země nedokázaly změnit politiku režimu, nemá smysl očekávat, že to zvládne malá skupina Rusů žijících v zahraničí.

Buďme k sobě upřímní: Příspěvky na internetu od emigrantů neporazí autoritářský režim, neukončí válku, nezachrání lidi, kteří kvůli ní přišli o své domovy a blízké. Proto ti Rusové, kteří žijí v Česku a nemají možnost se otevřeně vyjádřit, volí jinou cestu – mluvit méně a konat více.

Buďme k sobě upřímní: Příspěvky na internetu od emigrantů neporazí autoritářský režim, neukončí válku, nezachrání lidi, kteří kvůli ní přišli o své domovy a blízké.
Proto ti Rusové, kteří žijí v Česku a nemají možnost se otevřeně vyjádřit, volí jinou cestu – mluvit méně a konat více.
Velké množství Rusů v Česku pracovalo jako dobrovolníci během prvních měsíců války – pomáhali přijímat uprchlíky na nádražích, poskytovali jim bydlení, pracovali jako tlumočníci na úřadech. Mnozí z nich finančně podporují charitativní organizace nebo posílají přímou pomoc potřebným. Samozřejmě, z důvodů uvedených výše o tom veřejně nemluví. Nakonec právě zde platí, že činy mají mnohem větší váhu než slova.
Chcete znát názor konkrétního Rusa v Česku? Zeptejte se ho osobně, v důvěrném prostředí. A možná se dozvíte mnohem víc, než jste čekali.

Rubriky
Uncategorized

Výbory Senátu ČR doporučily nepřijímat zákon Lex Ukrajina s naší pozměňovací návrhem

Tento týden byl náš návrh zákona o občanství projednáván v senátních klubech celkem čtyřikrát

📌 První klub – VÝBOR PRO SOCIÁLNÍ POLITIKU

Byla projednána otázka zrušení paragrafu o zpětné účinnosti a návrh byl doporučen Senátu k projednání.

📌 Druhý klub – ÚSTAVNĚ-PRÁVNÍ VÝBOR

Senátor Hraba se skupinou senátorů navrhl své pozměňovací návrhy k vrácení zákona do Sněmovny s požadavkem zrušit dodatky. Podle výsledků hlasování byli 4 senátoři pro zrušení našeho dodatku, 3 proti a dva se zdrželi hlasování. Bohužel jejich návrh nebyl přijat.

📌 Třetí klub – VÝBOR PRO ZAHRANIČNÍ VĚCI, OBRANU A BEZPEČNOST

Byl to nejkomplikovanější dodatek k projednání.

Oproti očekávání nakonec 5 senátorů z 10 hlasovalo pro vrácení zákona do Poslanecké sněmovny s požadavkem zrušit dodatky. Proti se vyslovili 2 senátoři, další 3 se zdrželi hlasování. To lze považovat za úspěch při hlasování v klubu o bezpečnosti.

📌 Dnes se konalo zasedání čtvrtého klubu – VÝBOR PRO VZDĚLÁVÁNÍ, VĚDU, KULTURU, LIDSKÁ PRÁVA A PETICE

Zúčastnili se ho členové Jsme Lide a vystoupili před senátory. Jejich slova měla obrovský význam a na základě výsledků hlasování bylo jednomyslně podpořeno rozhodnutí o vrácení zákona do Sněmovny s požadavkem na zrušení dodatků.

🔠Hlavní je, že všechny 4 volby hlasovaly buď pro vrácení zákona do Sněmovny (3 ze 4), nebo nebyly schopny přijmout rozhodnutí (1 ze 4). Žádná volba nedoporučila schválit zákon v jeho původní podobě. Informace o rozhodnutích Senátu najdete zde: https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/historie?action=detail&value=5379

Nejedná se o konečný výsledek – šlo pouze o doporučení Senátu.

Věříme, že spravedlnost zvítězí a Česká republika dokáže, že je právním a demokratickým státem.

Rubriky
Uncategorized

Zákon Lex Ukrajina, varování před diskriminací

Vytváření jakékoliv základny pro omezování lidských práv je kluzkou cestou, která vede k tenkému ledu totality a může se dále prohlubovat prostřednictvím dalších omezujících opatření. Musíme se důrazně vymezit vůči jakékoliv formě diskriminace.

Vzhledem k tomu, že naše opakované výzvy k diskusi, věcnému zodpovězení četných dotazů a k reakci na naše připomínky zůstávají bez odezvy, nezbývá nám jiná možnost než se obrátit na politické představitele formou otevřeného dopisu. Tentokrát bychom rádi oslovili přímo pana ministra vnitra České republiky Víta Rakušana, který během svého projevu při třetím čtení novely zákona Lex Ukrajina uvedl řadu informací, se kterými nesouhlasíme, neboť předložený návrh považujeme za diskriminační.
Z našeho pohledu takové kroky žádnou zemi nechrání, naopak mohou mít opačný účinek. Vytváření jakékoliv základny pro omezování lidských práv je kluzkou cestou, která vede k tenkému ledu totality a může se dále prohlubovat prostřednictvím dalších omezujících opatření. Musíme se důrazně vymezit vůči jakékoliv formě diskriminace.

Co je právem?


Bez ohledu na naše opakovaná veřejná vyjádření, že nikdo z nás nemluví o právu na občanství, pan ministr i nadále ve svých proslovech trvá na tom, že „občanství je přece nadstandardní status, na který není právní nárok“ a nejsme tím pádem omezování v právech. Na rovné zacházení a řádné projednání našich žádostí o občanství v souladu s platnými právními předpisy ale nárok máme – a tento nárok a právo by nám byly odebrány přijetím navrhovaného zákona.
Pan ministr již dříve, včetně diskuzí na své stránce na sociálních sítích, opakovaně uváděl, že problém spočívá pouze v dvojím občanství a že občané Ruska by si měli vybrat buď české, nebo ruské občanství. V této věci pan ministr pravděpodobně zamlčuje podstatné informace, protože je mu jistě známo (a v rámci veřejné diskuze to bylo opakovaně zmíněno), že není možné vzdát se ruského občanství minimálně bez příslibu od jiného státu (což rozhodně není jen legislativní zvláštností Ruské federace, je to celosvětový princip zabránění vzniku osob bez státního občanství). Těžko však lze dosáhnout fáze příslibu, protože každá žádost občanů Ruské federace o občanství České republiky podle návrhu zákona Lex Ukrajina VII bude okamžitě přerušena po podání a nebude vůbec projednávána (což potvrzuje i oficiální odpověď ministerstva vnitra na náš cílený dotaz).
To platí po celou dobu účinnosti zákona Lex Ukrajina. Po skončení jeho platnosti však zůstává podmínka vzdání se ruského občanství až do „normalizace vztahů s Ruskou federací“. Tato „dočasnost“ nebo „normalizace vztahů“ však nejsou nikterak vymezeny ani časově omezeny. Termín „dočasně“ tedy ve skutečnosti znamená „až znovu rozhodne parlament“ a zruší zvláštní úpravu, a „normalizace vztahů“ je čistě abstraktní pojem, není definovaný žádnou předem danou normou ani zákonem.

Nesplnitelná podmínka

Dle vyjádření Ministerstva vnitra zákon nemá omezovat samotnou možnost naturalizace, pouze rozšiřuje stanovené podmínky. Nicméně vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že tyto podmínky jsou reálně nenaplnitelné, a to zejména kvůli překážce na straně České republiky, konkrétně přerušením projednávání žádostí až do skončení válečného konfliktu. To v praxi znamená, že podmínkou pro jednotlivého občana Ruské federace je ukončení války na Ukrajině, což jednotlivec není schopen ovlivnit, pokud není prezidentem Ruské federace, který, tušíme, o české občanství nežádá.
Rádi bychom požádali pana ministra, aby věcně objasnil, jakým způsobem tedy podle něj se ruští státní občané ruského státního občanství za výše zmíněných podmínek mají vzdát. Rovněž bychom ho zdvořile požádali, aby vysvětlil, proč v tak zásadní věci, jako je faktická nemožnost splnění této podmínky kvůli překážce na straně ČR, dochází k opomenutí či záměrné ignoraci tohoto faktu, a to i přesto, že uvádí, že k žádné diskriminaci nedochází.

Jak dlouho je „dočasně“?

Rádi bychom také poznamenali, že „dočasnost“ zákona (na což pan ministr klade zvláštní důraz) je fakticky nedefinovaná a může znamenat dobu potenciálně nekonečnou. Podle aktuálně platné legislativy mohou o státní občanství České republiky žádat osoby, které se přestěhovali na území republiky v roce 2014 a dříve (povinná doba pobytu na území České republiky před podáním žádosti je 10 let, což samo o sobě patří k jedním z nejpřísnějších podmínek v rámci zemí Evropské unie). Osoby, které se přestěhovaly těsně před začátkem válečného konfliktu, mohou o občanství žádat až po dalších 6–7 letech pobytu, a teprve tehdy, jak pan ministr uvádí, může vzniknout potenciální hrozba pro bezpečnost České republiky, jelikož jako hlavní hrozbu udává možnost se zúčastnit politického života země a pracovat v bezpečnostních složkách.
Doufáme, že pan ministr vnitra nepředpokládá trvání války na minimálně ještě dalších 7 let. V takovém případě by se „dočasnost“ platnosti zákona již byla zpochybnitelná. A pokud bychom se zabývali filosofickým hlediskem časového trvání, pak je dočasná i doba trvání padesáti, sto nebo tisíce let, neboť i ta má svůj konec. Toto je sice přemýšlení ad absurdum, ale dobře ukazuje fakt, že pojem „dočasnost“ nelze z hlediska času přesně definovat a jim argumentovat, prakticky to aktuálně znamená přinejmenším neurčitou a přinejhorším neomezenou dobu trvání.
Navíc, jak bylo uvedeno již dříve – po skončení platnosti zákona Lex Ukrajina zůstanou v účinnosti některé podmínky, například povinnost vzdát se původního občanství, a to výlučně pro občany Ruské federace, pro ostatní skupiny cizinců to neplatí a tudíž se pouze občané Ruské federace ocitnou ve ztížených podmínkách na základě svého místa narození.

Národnost nebo občanství?

Ministerstvo vnitra také trvá na rozlišování mezi pojmy „národnost“ a „občanství“, přičemž uvádí, že diskriminace je možná pouze na základě národnosti, protože občanství je právní status, chápaný jako osobní právní vztah osoby k určitému státu. Jako osoby narozené v Ruské federaci jsme si samozřejmě nemohli vybrat ani jakýmkoliv způsobem ovlivnit své občanství v době narození, stejně jako svou národnost. Tento výklad činí naše občanství neovlivnitelným a nezměnitelným znakem, na základě kterého je podle této logiky diskriminace možná. Není nikde uvedeno, že diskriminace na základě občanství není z principu přípustná. Podle platné legislativy je možné diskriminovat na základě jakéhokoliv znaku, včetně občanství.

Reálná hrozba

Dále pan ministr uvádí, že „dvojí občanství přece může být využíváno“, ale stále chybí vysvětlení, jak podmínka vzdání se ruského občanství skutečně zlepší bezpečnostní situaci. Pokud dotyčná osoba plánuje špionáž, sabotáže nebo podobné činnosti, může je vykonávat i nadále, a to i po vzdání se ruského občanství, a stále může zůstat v kontaktu s Ruskou federací.
Na území České republiky zůstávají i občané Ruské federace, kteří získali české občanství před přijetím tohoto zákona, a tím pádem pro stát stále představují bezpečnostní hrozbu, jak pan ministr popisuje. Tato hrozba přitom není řešitelná, protože jejich české občanství nelze zpětně odejmout. Také jejich děti mohou získat dvojí občanství od narození (vzhledem k tomu, že jsou dětmi státních příslušníků obou států), což znamená, že podle ministerstva vnitra je zásadní pouze rok podání žádosti o občanství, přičemž retroaktivně není možné měnit platnost nabytí českého občanství ani aplikovat podmínku vzdání se ruského občanství na občané české republiky.
Občané jiných států, kteří pracují v České republice, taky mohou spolupracovat s Ruskem, což také nikdo neřeší. To pravděpodobně souvisí s tím, že příslušníky jiných států nelze prakticky obvinit nepodloženě z jakéhokoliv potenciálního rizika. V případě občanů Ruska však lze použit obecný negativní narativ k obhajování jakéhokoliv radikálního návrhu, což je manipulace na základě opakovaně zmiňované kolektivní viny a přenášení zodpovědnosti za činy Ruské federace na jednotlivé občané, i to stále v kontextu, že Česká Republika uznává totalitarismus v Rusku a tím skutečnost, že občané reálně nemají vliv na ruskou politiku.
Je třeba podotknout, že verbování občanů Ruské federace za účelem poškození České republiky je poněkud nelogické, zejména v kontextu zvýšené pozornosti zaměřené na všechny občany Ruska v České republice. Autory pozměňovacího návrhu i Ministerstvem vnitra je tvrzeno, že uvedené opatření je nutné přijmout, neboť je prosazováno zpravodajskými službami s odkazem na jejich informace, které nejsou veřejné. V demokratickém právním je však přijímání zákonů veřejným procesem, kontrolovatelným občany a občanskou společností. Zákona jsou přijímány na základě široké diskuse a výměny argumentů prezentovaných volenými zástupci lidu. Prosazování změn zákonů vládou v tichosti pomocí přílepků bez důvodové zprávy, jen s odkazem na údajnou prosbu tajných služeb je zcela skandální a posouvá české zákonodárství zpět někam do první poloviny 19. století, příp. geograficky daleko na východ.
Jako občané Ruské federace velmi dobře víme, jaké následky může mít neomezená moc tajných služeb rozhodovat o záležitostech bez veřejné diskuze. Je důležité si připomenout, že údajné stanovisko tajných služeb bylo také jedním z formálních důvodů pro rozpoutání války Ruska proti Ukrajině.
Pan ministr dále sděluje, že „vůbec nevidí žádný logický důvod, proč bychom neřešili dvojí občanství pro lidi přicházející z Ruska“. V tomto bodě bychom rádi znovu poukázali na otázku diskriminace. Pokud zvolíte určitou skupinu lidí na základě konkrétního znaku, a na základě tohoto znaku jim způsobíte omezení nebo újmu, jedná se o diskriminaci. A to právě je, pane ministře, logický důvod. V demokratické zemi, která funguje na základě právního státu a plně podporuje Úmluvu o lidských právech, nemůžete přijímat diskriminační opatření, pokud nejsou reálně podložena. A znovu připomínám, že válka Ruska proti Ukrajině sama o sobě není dostatečným důvodem k diskriminaci, protože pokud není dokázána vina každého jednotlivého občana Ruské federace, jedná se jenom o aplikaci principu kolektivní viny na základě strachu a bezvýchodnosti. Rád bych znovu upozornil, že Česká republika a její tajné služby mají dostatečné nástroje k tomu, aby odhalili a zabránili činnosti jednotlivců, kteří by chtěli Českému státu způsobit jakoukoliv škodu.
Také se nebráníme důsledné prověrce tajnými službami, pokud vnímají náš původ jako rizikový, bráníme se plošným řešením, která nezohledňují jednotlivé osoby zvlášť – unifikace je praktikou hojně používanou za komunismu v sovětském svazu, se kterým mají velmi negativní zkušenost jak Češi, tak i samotné Rusové a nikdo z nás se k těmto praktikám vracet nehodlá.
Podobně to platí i pro naléhavost pana ministra přivést tento zákon co nejdříve k platnosti. Rozumíme přání pana ministra zajistit bezpečnost země, která je i naším domovem, a chceme bezpečnější Českou republiku, která je schopná se bránit v bezpečnostně složité době jakémukoliv zásahu cizí moci.
Nesmíme ale zapomínat, že demokratické mechanismy také chrání republiku před četnými hrozbami, zejména před zneužíváním moci a před zneužíváním samotných zákonů, což by mohlo vést k skluzu k despotickému, autoritářskému či totalitnímu režimu. I když to může vypadat aktuálně jako malý krůček v náročné době a minoritní záležitost, je důležité si uvědomit, že i minimální porušení demokratických procedur a porušení lidských práv otevírá prostor pro další šíření podobných praktik, což může mít v budoucnu vážné důsledky. Ruská federace se také neobrátila k autoritářskému režimu přes noc, šlo o roky a desetiletí postupných změn legislativy a budování vertikální moci.

Je v tom rozdíl

Dovolili bychom si zpochybnit myšlenku pana ministra, že pokud „Ukrajinci mají v souvislosti s válečným konfliktem oproti jiným občanům mimo unijní země své specifické podmínky“, tak „my samozřejmě máme právo takové specifické podmínky nastavit nyní i pro občany Ruské federace“. V tomto případě pan ministr zřejmě opomíjí skutečnost, že Ukrajincům jsou poskytována zvláštní práva a výhody, zatímco občanům Ruské federace jsou nabízena pouze omezení a újma. To je zcela opačný případ, a nelze to zaměňovat ani srovnávat, i když se laickým a neprávnickým pohledem může zdát, že jsou tyto situace propojené.

K otázce matrjošek

Rádi bychom připomněli, že celou tuto kampaň pan ministr zahájil výrokem, že v Česku nechce matrjošky. Toto prohlášení považujeme za stigmatizující a dehonestující, navíc zaměřené na kulturní symboly konkrétního národa. Je třeba podotknout, že matrjošky vídáme mnohem častěji v obchodech v centru Prahy než v samotném Rusku, přičemž mnozí Rusové tuto hračku ani nikdy neměli v rukou. Rovněž bychom rádi upozornili pana ministra, že na území Ruska žije mnoho různých národů s odlišnými kulturami. Tak hrubé zobecňování považujeme za nepřijatelné, obzvláště s ohledem na skutečnost, že politici sami aktivně propagují myšlenku, že národnost a státní občanství nejsou totéž.
Podobný přístup při vyjadřování o jedné z nejpočetnějších národnostních menšin v České Republice považujeme přinejmenším jako velmi nevhodný.

„Pojďme hledat férovou dohodu“


Na závěr bychom chtěli připomenout, že již jsme publikovali jeden otevřený dopis, o kterém, jak předpokládáme, se dobře ví. Dosud jsme však neobdrželi žádnou reakci, a to i přes naši výzvu ke spolupráci, kterou myslíme vážně, pokud to nebylo dostatečně jasné. Tímto opět vyzýváme pana ministra a v jeho čele Ministerstvo vnitra k diskuzi a dialogu ohledně předkládaného návrhu zákona. Nechceme, abychom byli posuzováni na základě předsudků a kolektivní viny (kterou pan ministr na počátku války sám odsuzoval). Rozhodně nepovažujeme za rozumné, když se celá komunita 40 tisíc lidí včetně 10 tisíc dětí snaží obviňovat z potenciální hrozby, aniž by měla šanci cokoliv vysvětlit nebo dokázat, že to není pravda. Je navíc zcela nevhodné zakládat tak kategorické tvrzení pouze na „neveřejných“ datech a nutit okolí věřit na slovo, přičemž na základě těchto tvrzení se omezují práva tisíců lidí. Pojďme prosím společně hledat férovou dohodu – nejsme hrozbou, ale naopak chceme být aktivní částí české společnosti.

Rubriky
Uncategorized

Lex Rusové jako otázka důvěry ve společnosti

Úvaha našeho aktivisty nad důsledky komunikace ohledně přílepku Lex Rusové pro společnost.

Článek

Nový návrh zákona Lex Ukrajina 7 již několik týdnů vzbuzuje vášnivé debaty. Cílem tohoto zákona je prodloužení platnosti mechanismu dočasné ochrany pro Ukrajince, kteří byli nuceni opustit své domovy a hledat útočiště v Evropě. Nepřijetí zákona včas by mohlo vést ke kolapsu, a nyní se k tomuto scénáři skutečně tak trochu schyluje, protože poslanci hnutí STAN předložili k zákonu několik pozměňovacích návrhů. Tyto návrhy vyvolaly ostrou kritiku ze strany veřejnosti i opozičních politiků. Mezi nejdiskutovanější patří návrh 727/2, který omezuje možnost občanů Ruské federace získat české státní občanství.

O diskriminační povaze návrhu a jeho potenciální protiústavnosti se již hovořilo mnohokrát. Dnes bych se ale chtěl zaměřit na jiný aspekt celé situace – přesněji řečeno na otázku důvěry ve společnosti. Důvěru v politiky, média a v neposlední řadě také důvěru lidí mezi sebou. Na první pohled se může zdát, že mezi těmito pojmy neexistuje žádná souvislost.

Pokud se podíváme na mediální pokrytí pozměňovacího návrhu – ať už jde o velká, zavedená média jako Novinky, Seznam, Deník či iDNES, nebo menší media a blogy – prakticky všude je tento návrh prezentován pouze jako zpřísnění podmínek pro získání českého občanství pro občané Ruské federace (vzdání se ruského občanství pro možnost získání občanství českého). Důvodem je, že právě takto ho veřejnosti a poslancům představují jeho autoři – poslanec Martin Exner (STAN) a ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) – a to jak v médiích, tak při vystoupeních v parlamentu či na sociálních sítích.

Stačí se přitom podívat na samotný text návrhu, který je veřejně dostupný na stránkách Poslanecké sněmovny. Hned zjistíme, že situace není tak jednoduchá. Podmínka vzdání se ruského občanství tam skutečně figuruje, ovšem pouze jako první bod. Druhý bod totiž pozastavuje projednávání všech žádostí o české občanství podaných ruskými občany až do doby, než pozbude platnosti mechanismus dočasné ochrany pro Ukrajince.

Tato skutečnost je klíčová. Zatímco požadavek na vzdání se ruského občanství (přestože je diskriminační a pro některé žadatele prakticky nesplnitelný) může být společností vnímán spíše jako dodatečný administrativní krok, druhý bod návrhu přináší úplné zastavení projednávání všech žádostí. V praxi by tedy šlo o plošný zákaz, což už je velmi závažné omezení.

Na to, abychom si toho všimli, nemusíme být právníky, ani odborníky na politiku. Stačí si oba body pozměňovacího návrhu pozorně přečíst a věnovat pozornost tomu, kdy má omezení stanovené v druhém bodě přestat platit.
Stejná informace je ostatně uvedena i v oficiální tiskové zprávě na webu Ministerstva vnitra ČR:
„Pozměňovací návrh kromě zakotvení podmínky pozbytí dosavadního státního občanství pro občany Ruské federace jako jedné z podmínek pro nabytí státního občanství České republiky počítá i s přerušením už probíhajících řízení o žádostech občanů Ruské federace starších 15 let až do doby pozbytí účinnosti ustanovení upravujících institut dočasné ochrany.“

Podobně tento problém zmínil ve svém projevu ve Sněmovně dne 6. prosince i poslanec Radek Koten, který proti návrhu vystoupil. Na nepřijatelnou povahu návrhu upozorňují také aktivisté iniciativy Jsme Lidé a v konečném důsledku i sám autor návrhu Martin Exner byl nucen tuto skutečnost připustit v komentářích na sociálních sítích.

Přesto politici nadále zmiňují pouze první bod návrhu a zcela ignorují ten druhý. Média následně přejímají tento výklad bez dalšího ověřování a publikují články, které podstatné detaily návrhu opomíjejí. Výsledkem je řetězová reakce, která v konečném důsledku vytváří u veřejnosti zkreslený obraz o skutečné podstatě návrhu a jeho možných důsledcích. Stačí, aby jeden člověk zamlčel velmi důležitý detail, a pak už budou oklamáni úplně všichni, protože mu prostě všichni uvěřili a nikdo se neobtěžoval analyzovat původní zdroj.

A právě v tomto bodě se dostáváme k otázce důvěry a jejího zneužívání.
Lidé, kteří přicházejí z postsovětských zemí, bývají často překvapeni mírou důvěry, na které je evropská společnost založena. Chybějící dokument lze často nahradit pouhým „čestným prohlášením“, lidé při telefonátech bez obav sdělují své jméno a na dveřích domů jsou napsaná jména obyvatel. V Evropě se zkrátka nepočítá s tím, že na každém kroku číhá podvod nebo nebezpečí.

Není proto divu, že když politik představuje návrh zákona, veřejnost očekává, že budou jasně a transparentně sděleny všechny podstatné detaily. Stejně tak se očekává, že seriózní média budou informovat objektivně a vytvoří komplexní obraz situace.

V případě pozměňovacího návrhu 727/2 ale tento systém selhal. Politici sdělují veřejnosti pouhou část pravdy a média přebírají jejich verzi bez potřebné kontroly. Tím dochází k tomu, že široká veřejnost nemá šanci plně pochopit, co konkrétně návrh přináší.

Důsledky takového selhání mohou být závažné. Dnes se přehlížejí důležité detaily návrhu, který omezuje práva malé národní menšiny v České republice (ano, získání občanství je privilegium, nikoliv právo. Ale právo na objektivní a nediskriminační projednání žádosti už právem bezpochyby je, a právě toto právo je zde odepřeno).
Pokud necháme tento návrh projít bez povšimnutí, vytvoříme tím nebezpečný precedent. Zítra mohou být přehlédnuty detaily jiných zákonů a změn, které mohou zasáhnout mnohem širší skupiny obyvatel.

A co pak? Máme dvě možnosti. Buď se společnost založená na důvěře promění v takovou, kde důvěra už nemá místo – kde lidé nebudou věřit politikům, médiím ani sobě navzájem. Anebo, pokud se tato situace nevyřeší, můžeme sklouznout k ještě horšímu scénáři. Historie nám ukazuje, že právě zneužívání důvěry bylo často prvním krokem k autoritářským režimům. Nikdo z nás si nepřeje, aby se Česká republika vydala tímto směrem. Proto je právě teď tak důležité být obezřetní a důslední. Všichni známe přísloví: „Důvěřuj, ale prověřuj.“ Toto přísloví je v dnešní situaci aktuálnější než kdy dřív.

Důkladná kontrola faktů a pečlivé ověřování informací nikdy nikomu neublížilo. Právě naopak – může být tím, co ochrání důvěru, na níž Česká společnost stojí.

Rubriky
Uncategorized

Otevřený dopis skupiny Jsme Lidé v reakci na vyjádření pana poslance Exnera

Reakce na veřejná vyjádření pana poslance Exnera ohledně iniciativy Jsme Lidé a pozměňovacího návrhu 727/2 „Lex Rusové“.

V poslední době a zejména po projednávání naší petice „Za státní občanství bez diskriminace“ jsme zaznamenali veřejná vyjádření pana poslance Exnera, který petici označuje za „manipulativní“ a údajně přehnanou, dokonce spojenou s lobbováním ve prospěch Ruska. Tímto bychom chtěli jasně vyjádřit svůj nesouhlas s těmito tvrzeními.

Diskriminační podstata zákonu a obvinění z lobbování zájmů Ruska


Členové iniciativy Jsme lidé jsou skutečně většinou Rusové a jejich rodinní příslušníci žijící v Česku. Nikdo z nás však není agentem Ruska a nespolupracuje s ruskými tajnými službami. Jakékoli obvinění z manipulací nebo podpory Ruska považujeme za hluboce urážlivé a nepodložené. Nechápeme, jak může být obhajoba práv jednotlivých občanů Ruské federace, kteří dlouhodobě žijí na území České republiky, považována za manipulaci nebo lobbování. Prosazování svých návrhů prostřednictvím nepodložené veřejné dehonestace názorového oponenta není praktikou slušného demokratického politika.


Znovu zdůrazňujeme, že naším cílem nikdy nebylo požadovat uznání „práva na občanství“, neboť si uvědomujeme, že takové právo neexistuje. Chceme však mít právo o občanství požádat a právo, aby Ministerstvo vnitra naši žádost řádně projednalo, stejně jako u všech ostatních cizinců. Od počátku upozorňujeme na diskriminaci z hlediska rovného zacházení – toto je však opakovaně ignorováno. Dokonce je snaha přesvědčit společnost o tom, že dle Listiny základních práv a svobod a Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách neexistuje diskriminace na základě občanství. Dle názorů právníků však diskriminace může vznikat na jakémkoliv podkladě, je to jednání jedné osoby vůči druhé, které přináší znevýhodnění v porovnání s ostatními v právem stanovených oblastech nebo přináší určitou újmu. Navrhovaný zákon totiž omezuje konkrétní skupinu lidí na základě jejich původu, aniž by toto opatření bylo podloženo otevřenými a transparentními statistikami – statistiky, které jsme získali od Ministerstva vnitra, však svědčí o pravém opaku, zbytečnosti návrhu.


Považujeme za nevhodné, aby takto diskriminační opatření byla založena pouze na tvrzeních a zmínce, že data nejsou veřejná. V demokratické společnosti jsou zákony přijímány na základě veřejné diskuse o jejich potřebnosti a zhodnocení všech argumentů. Přijímání zákonů na základě požadavku zpravodajských služeb bez předložení reálných argumentů a s odkazem na údajné neveřejné informace je naopak typické pro autoritativní režimy, včetně toho ruského.

Reálné omezení pro lidi s ruským občanstvím


Slyšíme také argumenty, že „nikdo nás nevyhání a můžeme zde žít s trvalým pobytem bez omezení“. Tato tvrzení však zkreslují skutečnost a přehlížejí reálné problémy, kterým čelí ruští občané žijící v ČR. Přestože legislativa uvádí, že trvalý pobyt by měl znamenat omezení pouze pracovat ve státní správě a v právu volit a být volen, praxe ukazuje na četné komplikace. Tyto problémy se objevují při zakládání bankovních účtů, sjednávání hypoték, úvěrů či při studiu na vysokých školách. Zvláště problematické jsou „kritické“ studijní obory, které ruští občané již nyní nemohou studovat z důvodu údajného ohrožení státní bezpečnosti, a to i přes to, že mají trvalý pobyt.
Je znepokojivé, že i některé poslance, kteří se podílejí na přípravě tohoto zákona, tyto skutečnosti překvapují – například zákaz studia určitých oborů pro občany Ruska. Z toho vyplývá, že již nyní existují i jiná omezení, a je jen otázkou času, kdy přijdou další. Takový postup vyvolává značnou nejistotu.
Rovněž se opomíjí situace dětí ruských občanů narozených v ČR. Tyto děti zde vyrůstají, studují, často mluví česky lépe než rusky, a mnohé z nich nikdy Rusko ani nenavštívily. Přesto zůstávají cizinci ve své rodné zemi. Po dosažení věku vysokoškolského studia budou i ony omezeny ve volbě oboru. Navrhovaná „výjimka“ pro děti při posuzování žádostí o státní občanství přitom není realizovatelná, protože dítě do 15 let se nemůže vzdát ruského občanství bez rodičů. Pokud rodičům bude žádost o české občanství zmražena, dítě jej taky nemůže získat i když jeho žádost, zřejmě pro forma, bude projednávána.

Údajné výjimky a otázka státní bezpečnosti


Statistiky Ministerstva vnitra jasně ukazují, že udělování výjimek (například za významný přínos či na základě azylu) je velmi omezené – týká se jednotek z tisíců žadatelů ročně. Pozoruhodné je, že mnoho výjimek, o kterých poslanci hovoří, v návrhu zákona vůbec není zakotveno. Tyto výjimky tak nemusí být vůbec aplikovány, protože o žádostech rozhoduje Ministerstvo vnitra – nikoli poslanci, kteří nemohou mluvit za toto ministerstvo.
Stále neexistuje jasné vysvětlení, jak zákaz dvojího občanství výjimečně pro Rusy přispěje k řešení otázky státní bezpečnosti. Absence ruského pasu přece nijak nebrání páchání sabotáží, teroristických útoků nebo jiných trestně postižitelných aktivit na území ČR. Je důležité zdůraznit, že většina osob stíhaných v souvislosti s trestnými činy proti České republice v poslední době buď vůbec nebyla ruskými občany, nebo získala české občanství na základě již zmíněné výjimky, například prostřednictvím azylu nebo za významný přínos. Takové osoby by tedy občanství mohly získat i po přijetí navrhovaného zákona a dále pokračovat v jakékoli negativní činnosti. Paradoxně by nejjednodušší cestou ke zbavení se ruského občanství bylo právě pro osoby úzce napojené na ruský režim a nejvíce opozičně postavení osoby by se občanství nikdy nemohli vzdát.
Pan poslanec Exner rovněž tvrdí, že nelze vyhostit českého občana, pokud spáchá trestný čin špionáže, sabotáže či vlastizrady. Rádi bychom připomněli, že tresty pro české občany jsou podle aktuálního trestního zákoníku dokonce přísnější než pro cizince. Argument, že proti těmto osobám nelze zakročit, je tedy zcela irelevantní. Každý, kdo spáchá trestný čin, bude potrestán v souladu s platnými zákony. Prioritou českého státu by mělo být najít pachatele trestných činů proti republice a potrestat je, nikoli je deportovat do Ruska, aby tam mohli získat státní vyznamenání a pokračovat ve službě a pohodlném životu.

Dočasně nebo navždy?


Ve veřejném prostoru je rovněž propagováno, že navrhovaná opatření budou pouze dočasná. Přesto podle novely má omezení posuzování žádostí o státní občanství pro osoby s ruským občanstvím skončit až s platností zákona Lex Ukrajina. Tento zákon však novela fakticky činí neomezeně platným, což autoři návrhu ve svých vyjádřeních opomíjejí.

Nepodložená tvrzení


Pan poslanec Exner dále tvrdí, že Rusko a jeho tajné služby vždy využívaly ruské menšiny v jiných zemích ke svým cílům. Žádáme pana poslance o konkrétní příklady, které by potvrzovaly, že toto se děje i v České republice. Česká republika není Ukrajinou nebo Moldávií, kde by byly velké skupiny obyvatel sympatizující s Kremlem a nikdy jí nebude – ostatně i proto si ČR vybralo hodně z nás a našich rodičů za svůj domov. Proč a jak by toto mělo být aplikováno na Českou republiku, není jasné. Navíc pár těch zmíněných případů zřejmě nespadá do kategorie „vždy“ – a tudíž pan poslanec Exner, slovy samotného pana poslance, která si dovolil vyjádřit v diskuzích na svém FB profilu, značně přehání.


Zaznívají také argumenty, že občané Ruské federace mají povinnosti vůči ruským tajným službám, armádě a podobně. Žádáme o podrobný popis těchto údajných povinností. Povinnosti vůči armádě jsou v Ruské Federaci nejspíše donucovací, nikoliv žádané, což mimo jiné komplikuje zbavení se ruského občanství, například pro mladé muže. Mimo jiné lze podotknout, že Česka Republika odmítla poskytovat azyl lidem, kteří se nechtěli podrobit nucené mobilizaci v Rusku, což paradoxně argumentuje tím, že porušení státních zákonů není důvodem pro udělení azylu (přesto, že tyto zákony sama považuje za trestuhodné).


Naprosto odmítáme stanovisko pana poslance Exnera, že demokraticky smýšlející Rusové by toto mohli pochopit a snad přijmout. Demokratičtí Rusové vědí, že mají nárok hájit svá práva a nechtějí být oběťmi kolektivní viny v situaci, kdy skuteční viníci nemohou být potrestáni. Je zcela nepřiměřené aplikovat plošná omezení na celou skupinu lidí bez jasně uvedených důkazů.

Reálná a veřejně dostupná statistika


Pokud vážený pan poslanec a Ministerstvo vnitra označují celou ruskou komunitu v ČR (dle aktuálních dat cca 40 tisíc lidí) za nebezpečnou, žádáme je o poskytnutí důkazů, které by to mohli důkladně potvrdit. Statistiky Ministerstva vnitra ukazují, že počet zamítnutých žádostí o občanství z důvodů ohrožení státní bezpečnosti je zanedbatelný a to tak že Ministerstvo vnitra ani nemá zvláštní statistiku, které s těchto žádosti patřili právě ruským občanům.


Pouhé konstatování, že „Rusko vede hybridní válku a označuje ČR za nepřátelský stát“, z našeho pohledu nestačí jako důvod k plošným obviněním komunity, která dle veřejně dostupných dat patří k nejvíce opozičním ruským komunitám na světě.

Prohlášení

Jsme otevření komunikaci a diskusi. Záleží nám na bezpečnosti země, kterou jsme si zvolili za svůj domov. Tímto veřejně vyzýváme a nabízíme spolupráci jak panu poslanci, tak samotnému Ministerstvu vnitra při hledání řešení, která budou ku prospěchu této země. Naším cílem je hledat efektivní cesty, nikoli budovat nové restrikce a omezení.

Rubriky
Uncategorized

Naše petice byla projednána v parlamentu!

Dnes se v českém parlamentu projednávala petice „Za občanství bez diskriminace“, kterou podepsalo přibližně 1700 lidí. Petice se staví proti změnám v zákoně, které zpřísňují podmínky pro získání českého občanství pro Rusy.

Hlavní body:

• Navrhované změny: pozastavení posuzování žádostí o občanství pro občany Ruska s odůvodněním národní bezpečnosti.

• Dopad na rodiny: zákon může vést k rozdělení smíšených rodin, které žijí v České republice již mnoho let.

• Výjimky: týkají se pouze uprchlíků a osob s „výjimečnými zásluhami“, ale takové případy jsou ojedinělé.

Kritika návrhu zákona:

• Zákon je obviňován z diskriminace a rozporu s demokratickými principy.

• Dokument obsahuje právní chyby a nedostatky, kvůli kterým je možné, že budou žádosti pozastaveny na dobu neurčitou.

Postoj ministerstva vnitra a role BIS:

• Zástupci ministerstva vnitra přiznali, že nejsou autory návrhu zákona: ten byl vypracován Bezpečnostní a informační službou (BIS).

• Ministerstvo vnitra nebylo schopno poskytnout jasné odpovědi na mnoho otázek, včetně toho, zda byla provedena právní analýza, jaké jsou podrobnosti realizace výjimek a kritéria pro hodnocení bezpečnosti. Tato skutečnost vyvolala kritiku všech členů rady za nedostatečnou přípravu a nepochopení dopadu zákona na život lidí.

Diskuse vyvolala spory, včetně otázek o přípustnosti kolektivní odpovědnosti a nutnosti individuálního přístupu.