Právní rozbor

CZ EN RU

V Parlamentu České republiky je projednáván návrh zákona o změně zákona č. 65/2022 Sb. „O některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny způsobeným invazí ozbrojených sil Ruské federace“. Tento návrh zákona v části § 7x, § 7y a Přechodné ustanovení neodpovídá kritériím zákonnosti, evropským a mezinárodním standardům v oblasti lidských práv a představuje příklad špatné právní techniky, což je potvrzeno následujícím:

  1. Návrh zákona, který obsahuje ustanovení o občanství, nemění zvláštní zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky, ale zákon č. 65/2022 Sb., který upravuje zcela jiné vztahy a který byl přijat k provedení konkrétních rozhodnutí Evropské unie, jak je výslovně uvedeno v Předmětu úpravy tohoto zákona, jenž obsahuje uzavřený, vyčerpávající výčet otázek uvedených v Předmětu úpravy:

a) podmínky udělování dočasné ochrany cizincům uvedeným v § 3 v návaznosti na prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „rozhodnutí Rady“), a v návaznosti na rozhodnutí Rady Evropské unie o prodloužení dočasné ochrany a podmínky jejího prodlužování,

b) poskytování ubytování a souvisejících služeb osobám s udělenou dočasnou ochranou,

c) asistovaný dobrovolný návrat,

d) zvláštní pravidla pro poskytování zdravotních služeb a

e) evidenci vozidel se státní poznávací značkou Ukrajiny (dále jen „evidence ukrajinských vozidel“).

Rozhodnutí Evropské unie přitom neobsahují žádná ustanovení týkající se českého občanství a otázky občanství nejsou nijak uvedeny v předmětu úpravy tohoto zákona.

Otázky občanství v České republice jsou upraveny zvláštním zákonem č. 186/2013 Sb., o státním občanství, a nemohou být upravovány žádnými jinými zákony, které mají odlišný předmět úpravy.

Jak vyplývá ze zákona o státním občanství: Tento zákon upravuje způsoby nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, prokazování a zjišťování státního občanství České republiky, vydávání osvědčení o státním občanství České republiky (dále jen „osvědčení“), vedení evidence fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství České republiky, a přestupky na úseku státního občanství.

Vzhledem k tomu, že zákon, do kterého se změny vnášejí, upravuje zcela jiné vztahy, nemůže být v rozporu (tím spíše mít přednost) s ustanoveními zákona „O státním občanství“ a tím méně nemůže předpokládat retroaktivitu norem tohoto zvláštního zákona, který upravuje otázky občanství, jak je uvedeno v Přechodných ustanoveních návrhu změn zákona č. 65/2022 Sb.

  1. Návrh zákona obsahuje dva vzájemně si odporující paragrafy. V paragrafu 7x se zavádí možnost získání českého občanství v případě ztráty ruského občanství a je stanoveno, že řízení se přerušuje s vydáním příslibu udělení českého občanství žadateli, na jehož základě může vystoupit z ruského občanství a předložit příslušný dokument. V paragrafu 7y se stanoví přerušení řízení hned následující den po podání žádosti. Z návrhu zákona přitom není jasné, zda v tomto případě musí být žádost posouzena z hlediska souladu s § 13, § 14 zákona o státním občanství č. 186/2013 Sb. přímo v den podání a zda bude žadateli vydán příslib o udělení občanství. Nebo zda přerušení řízení hned následující den znamená, že po dobu „do ukončení platnosti ustanovení článku 2 tohoto zákona“ nebude žadateli vydán příslib o udělení občanství, a nebude tedy moci ani vystoupit z ruského občanství, ani získat české. V druhém případě však nedává žádný smysl přijímat a uchovávat žádosti, protože se s nimi nepočítá. To znamená faktické ukončení přijímání do občanství, což však v návrhu není uvedeno, což vede k různým výkladům. Mezitím by měl být zákon jasný, konkrétní, splňovat kritéria právní jistoty a vykonatelnosti, což v tomto případě chybí.

  2. V paragrafu 7y je uvedeno, že „Řízení, které bylo přerušeno podle odstavce 1, se obnoví následující den po ukončení platnosti ustanovení článku 2 tohoto zákona“, bez jakékoliv souvislosti mezi dočasnou ochranou a otázkami občanství a bez konkrétní lhůty, protože lhůty platnosti ustanovení článku 2 mohou být opakovaně prodlužovány. To opět svědčí o nedostatečném odůvodnění a právní jistotě.

  3. Jak bylo uvedeno výše, návrh zákona se týká udělování českého občanství, včetně odnětí práv a ukládání dalších povinností, které nejsou zákonem „O občanství“ stanoveny. Kromě toho návrh zákona předpokládá přerušení udělování občanství jedné skupině osob (nebo ukončení přijímání do občanství), což znamená přerušení působnosti zákona „O občanství“ pro tuto skupinu osob. Jak je uvedeno v návrhu zákona, opatření jsou přijímána „za účelem ochrany bezpečnosti a zahraničněpolitických zájmů České republiky“.

Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., „O bezpečnosti České republiky“, však vyčerpávajícím způsobem stanoví, ve kterých případech mohou být omezena práva stanovená zákonem (aniž by byly do samotného zákona, který poskytuje práva, vneseny příslušné změny). Podle čl. 2 odst. 1 zákona „Je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy České republiky nebo ve značném rozsahu vnitřní pořádek a bezpečnost, životy a zdraví, majetkové hodnoty nebo životní prostředí anebo je-li třeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně, může se vyhlásit podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav.“

Vzhledem k tomu, že žádný z těchto stavů nebyl vyhlášen, přerušení platnosti zákona pro skupinu osob, odnětí jejich práv a uložení povinností, které nejsou stanoveny zvláštním zákonem č. 186/2013 Sb., o státním občanství, upravujícím tyto vztahy, je nezákonné, neodůvodněné a v demokratické zemi nemůže nastat.

  1. Stejně tak je nezákonné ustanovení Přechodného ustanovení, podle kterého se ustanovení návrhu zákona vztahují i na osoby, jejichž žádosti již byly podány a jsou projednávány. To odporuje zásadě nepřípustnosti retroaktivity zákona, požadavku legitimního očekávání a právní jistoty.