Viz také: stručné vysvětlení problémů této novely (PDF)

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila sněmovní tisk č. 727, vládní návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (sněmovní tisk č. 727 dále jen „Sněmovní tisk“, zákon č. 65/2022 Sb. dále jen „Zákon“ příp. „Lex Ukrajina“).

Výbor pro bezpečnost PSP ČR na svém zasedání dne 5.9.2024 navrhl vložit do Sněmovního tisku pozměňovací návrh dle znění dokumentu č. 727/2 nová ustanovení § 7x a § 7y Zákona, která stanoví zvláštní pravidla pro nabývání státního občanství pro občany Ruské federace (dále jen „Pozměňovací návrh“).

Nově vkládané ustanovení § 7x stanoví, že občané Ruské federace, kteří žádají o české občanství, budou muset před nabytím českého občanství doložit Ministerstvu vnitra ČR („Ministerstvo“), že pozbyli občanství ruské. Tato osoba tedy nebude moci mít dvojí české a ruské státní občanství. Stanoví se tak výjimka – výlučně pro ruské občany – z obecného pravidla, že český občan může mít vedle českého občanství i občanství jiného státu.

Ustanovení § 7y pak stanoví, že řízení o žádosti ruského občana o udělení státního občanství ČR nebude „dočasně“ projednáváno vůbec – jakmile žádost dojde, řízení bude přerušeno (§ 7y odst. 1), a to až do okamžiku, než pozbude účinnosti § 2 Zákona. Ve skutečnosti však toto ustanovení normuje totální pozastavení projednávání občanství o udělení občanství státním občanům Ruska, a to na dobu neurčitou.

Účelem Pozměňovacího návrhu má být dle jeho předkladatele, poslance Martina Exnera, zvýšení bezpečnosti České republiky. Ve skutečnosti se však jedná o diskriminační normu, která není způsobilá jakkoli zvýšit bezpečnost země, a pouze zbavuje skupinu obyvatel ČR možnosti dosáhnout zrovnoprávnění s většinovým obyvatelstvem. Vzhledem k jeho diskriminační povaze a dalším ústavněprávním deficitům se proti Pozměňovacímu návrhu ohradil i veřejný ochránce práv, který se v této věci písemně obrátil na ministra vnitra Víta Rakušana a doporučil mu nepřijímat navrhovanou změnu (dopis veřejného ochránce práv Asociaci pro evropskou integraci, z. s.).

Podle právničky Lenky Kopecké z Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty pozměňovací návrh skutečně počítá s přerušením všech žádostí v příštím roce.

„Chápu ho tak, že bude platit minimálně do konce platnosti zákona o dočasné ochraně. “
A její slova potvrzuje i Jan Paďourek, vrchní ředitel Ministerstva vnitra pro vnitřní bezpečnost a policejní vzdělávání. Zmrazení žádostí se podle něj může klidně protáhnout až do konce války na Ukrajině.

„Celá debata o vzdávání se ruského občanství teď postrádá smysl. Pokud bude řízení přerušeno roky a roky, podmínka nebude po žadateli vyžadována. Dostane jen vyrozumění, že je řízení přerušeno“

ústavní právník z brněnské Masarykovy univerzity Pavel Kandalec

Ze systematického hlediska měla být tato ustanovení začleněna do zákona o státním občanství ČR (zákon č. 186/2013 Sb.); v Lex Ukrajina jsou umístěna chybně (v tom smyslu, že stejně tak mohla být podle těchto chatrných norem vložena do zákona o odpadech nebo do zákona o jaderné energetice). Již z tohoto formálního důvodu jsou § 7x a § 7y Lex Ukrajina pravděpodobně protiústavní (což je již předmětem přezkumu).

Ale zejména s ohledem na jejich obsah jsou tato pravidla z ústavního hlediska velmi sporná, a to právem: zaprvé, soubor nástrojů cizineckého zákona a zákona o občanství je naprosto dostatečný pro zamítnutí žádostí rizikových osob (nebo jejich zbavení práva na pobyt a následné nařízení opuštění země – srov. případ Lishchenuk, o němž se hovoří dále v oddíle III), tj. nejednoznačné § 7x a § 7y byly v první řadě zbytečné. Zadruhé mají za následek nepravou retroaktivitu (v tom smyslu, že zasahují do probíhajících správních řízení).

Zároveň mají nová pravidla v § 7x a § 7y perverzní důsledky v případě členů ruské opozice, kteří nemohou vstoupit na ruské velvyslanectví v Praze (natož vycestovat do Ruské federace), aby podali žádost o vyhoštění, aniž by se vystavili extrémnímu nebezpečí.
Naopak ruské orgány nemohou schválit vyhoštění, dokud se české orgány nezaručí za naturalizaci daných osob, jinak by se dostaly do rozporu s Úmluvou OSN o omezení případů osob bez státní příslušnosti z roku 1961. České řízení však bylo zastaveno a nelze je dovést do konce.

Věci se zcela zamotají, když se zamyslíme nad tím, co by se mělo stát s osobami, které se staly ruskými občany na Krymu nebo na okupovaných územích po roce 2014 – často proti své vůli nebo s krajním nátlakem ze strany ruských okupačních orgánů.

Ze všech těchto důvodů jsou tedy § 7x a § 7y pravděpodobně protiústavní, jsou obsaženy v Lex Ukrajina bez solidního systémového důvodu a jsou krátkozraké a obsahově nesmyslné.

Stephan Heidenhain
Advokát, Rechtsanwalt
Senior Associate